Uživatel ver_ber
 |
| Knihotéka |
Veronika Beranová  | |||
| Bydlište: | Praha | ||
| Bodů: | 397 | ||
| Status: | Offline | Poslední aktivita: | 7.6.2012 v 18:47:14 |
| Naposledy jsem tohle filozoficky laděné sci-fi četla někdy před pěti lety. Byl tehdy taky červenec, léto bylo krásně horké a volné dny jsem trávila na univerzitě studiem němčiny. Je neuvěřitelné, jak se pohled člověka může za pár let úplně proměnit. Z té knihy jsem si pamatovala několik výrazných okamžiků, které byly veskrze humanitní, optimistické a z pohledu zhodnocení pořádků světa zcela pozitivní. Prvotní vývoj filozofie v totalitární společnosti, kde neexistuje kolektivní ani individuální paměť (Ujův dopis), nalezení smyslu života v tom, že člověk činí potěšení druhým (Boazův vztah k tvorečkům zvaným Harmonia, která se v pustých jeskyních Merkuru živí vibracemi, založený na jejich laskyplném krmení krásnými tóny světové klasiky a vlastním pulsem). Když jsem knížku letos vzala znova do ruky, vyděsilo mě, kolik kruté pravdy je v ní uloženo a jak přesně vystihuje zvrácenost lidského světa. To, co mi kdysi přišlo jako velmi vtipný cynismus, ve mně nyní vyvolávalo pocit zoufalství, protože některým věcem se člověk postupem času prostě přestane smát. Možná, až knihu vezmu do ruky za dalších pět let, dostanu se do polohy, kdy ten Vonnegutův absurdní cynismus vezmu za svůj... tedy nikoliv jako vtipný předmět pozorování, ani jako děsivý popis toho, jaký má náš svět vlastně charakter. To by mohl být docela zajímavý barometr vývoje individuální lidské osobnosti v čase :-) Jinak je ta knížka úžasná. Právě tím, kolik má vrstev a jak přesná jsou její absurdní pozorování. Nadchlo mě taky, když jsem se dozvěděla, že Douglase Adamse, který napsal Stopařova průvodce po galaxii, částečně inspirovaly právě Sirény z Titanu. Je kouzelné nacházet místa, ve kterých se podle mě Adamsova fantazie volně rozběhla, aby vyústila do určitého bodu jeho vlastní knížky. Adams rozhodně neopisoval, jeho knížka je navíc ve svém rozverném ladění přesným opakem cynicko-dekadentních Sirén z Titanu... jen je hezké sledovat dráhy inspirace a představovat si, jak si někdo další, s podstatně bujarejší fantazií, něco představoval. | |
| Krásně tajuplné a napínací. A k tomu španělské a barcelonské reálie jako nádavek. Líbilo :-) | |
| Příběh lehce asociálních bratrů s výrazným sklonem k hromadění věcí, jejichž newyorským domem prochází americké dějiny 20. století. Trochu to připomíná absurditu událostí v životě Forresta Gumpa, ale v o dost temnějších barvách. Psané lehce, hravě a úsměvně, ale ve skutečnosti je to dost smutný příběh. Dost děsivé na tomhle příběhu je, že je inspirovaný osudem skutečných bratrů Collyerových, kteří žili v New Yorském Harlemu v první polovině 20. století. O nich se můžete dočíst třeba na Wikipedii, ale nenechte si tím zkazit napětí z četby téhle zajímavé novelky a pokušení podívat se, jak to s nimi ve skutečnosti bylo, si nechte až na potom :-) | |
| Je to trochu boj s jazykem, ale překladatelka očividně dělala, co mohla, a zvítězit nešlo. Knížka je plná slovních hříček a přesmyček z angličtiny do malajálamštiny a zpátky, což se do češtiny transponuje jen těžko. Navíc indický kontext (dokonce jihoindický kontext - příběh se odehrává převážně v jihoindickém státě Kérala) je nám trochu vzdálený. Ale přesto je knížka skvělá, plná živočišnosti, živelnosti, života... ačkoli nad každou stránkou visí přízrak smrti. Svět dvou malých dětí, dvouvaječných dvojčat, v podivném světě dospělácké přetvářky a hořkosti má mnoho společného s dětskými světy kdekoliv jinde na světě. Chtěla bych umět malajálamsky, abych si tu hravost a jazykovou šťavnatost mohla zažít z první ruky! (A ten jazyk při pohledu zpět nějakou chvilku po dočtení vůbec není tak problematický... jen je trochu svůj, jedinečný!) | |
| V té útlé knížce se skrývá tolik emocí, ženské moudrosti, opravdovosti. Je neuvěřitelné, že tak niterné a čisté myšlenky zaznamenávala vytížená herečka, která byla ve věčném poklusu mezi Hollywoodem, Norskem a dalšími místy. Dlouho jsem nečetla knížku, s jejímiž pocity bych tak rezonovala, jejíž myšlenky by mě tak často oslovovaly. Hluboká poklona a díky autorce. | |
| Kniha o síle vůle a cestách vlastním duchem. Krásná imaginace - zvláště v líčení jednotlivých toulek po hvězdách - zároveň ale vyhrocený existencializmus, beznaděj a extrémní zdůraznění síly vůle žít surovému prostředí navzdory. Myslím si, že London sílu vůle trochu přeceňuje, přesto kniha stojí za přečtení! |
