Jaroslav Kvapil

Životopis

PhDr. h. c. Jaroslav Kvapil (25. září 1868, Chudenice – 10. ledna 1950, Praha) byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér.
Narodil se jako syn lékaře 25. září 1868 v Chudenicích, okres Klatovy. Po vystudování gymnázia v rychlém tempu vystřídal studium lékařství, filologie a práv. Ještě v době studií publikoval své první básně ve Světozoru. Po ukončení studií se stal literárním a divadelním referentem Hlasu národa, později redaktorem Národních listů a časopisu Zlatá Praha.
Od roku 1900 se stal dramaturgem Národního divadla, o čtyři roky později se oženil s přední českou herečkou Hanou Kvapilovou rozenou Kubešovou. V roce 1906 se stal vrchním režisérem Národního divadla a v roce 1912 šéfem činohry. Od roku 1921 byl šéfem činohry Vinohradského divadla.
Po smrti své manželky se básnicky odmlčel, věnoval se pouze divadelní práci. V době prvé světové války vedl odboj českých umělců proti Rakousku-Uhersku a z jeho popudu vznikl Manifest českých spisovatelů, který hlásal národní samostatnost. Po vzniku republiky krátce pracoval na ministerstvu, ale nakonec se vrátil k divadlu. Rovněž za druhé světové války se hlásil k českému odboji, od roku 1944 byl vězněn v koncentračním táboře. V roce 1946 mu byl udělen titul Národní umělec za vynikající celoživotní tvorbu. Zemřel 10. ledna 1950 v Praze.
Je oslavován jako největší dramaturgická a režisérská osobnost našeho divadla.

Z jeho díla je nejznámější zdramatizovaná pohádka Princezna Pampeliška (1897), libreto k Dvořákově opeře Rusalka (1901). Významně se také podílel na překladu dramatika Ibsena a Björnsona.