Životopis
Pavel Renčín (8. června 1977, Praha) je český spisovatel žánru fantasy. Patří mezi nejvýznamnější představitele žánru městské fantasy. Pokud nepíše, pracuje v marketingovém oddělení pro několik českých rádií.
Patří mezi několik málo autorů, kteří dokázali využít internet pro lepší spojení se čtenáři: na jeho webových stránkách vznikl on-line román Labyrint a čtenáři též mají možnost "zasahovat" i do dalších jeho knih (například projekt Rada měst pro trilogii Městské války). Pro své věrné fanoušky uspořádal několik setkání nazvané "labyrintcon".
Spisovatel o sobě napsal:
Narodil jsem se 8. června 1977 v Praze. Odchodil jsem základní školu a vrhnul se na střední (OA Heroldovy sady). Jedna z nejpraktičtějších věcí, jakými mě obdařila, byl předmět nazvaný Technika administrativy. Naučil jsem se psát na počítači všema deseti a vyjadřovat tak myšlenky rychlostí blesku (spíš kulového). To byl první krok jak překonat přirozenou lenost.
Vždycky mě bavilo číst, malovat a vymýšlet příběhy. Dodnes si pamatuji, jak jsem v předškolním věku připravil plná čtyři čísla převážně obrázkového časopisu, který jsem hrdě nazval „Indiánský a jiný časopis“. Existoval vždy jen jeden výtisk, po fantasy v něm nebylo ani stopy, zato tam bylo spousta obrázků indiánů a dokonce i zelený superman.
S prvními pracemi jsem obeslal literární soutěže v roce 1999. Shodou okolností jsem byl díky povídce Stvořitel ještě téhož roku pasován na rytíře fantasy (soutěž O nejlepší fantasy) a také jsem získal druhé místo v historicky prvním ročníku soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. A tak mohla povídka Stvořitel vyjít knižně. Nedokážu ani popsat, jakou radost mi tehdy ta útlá brožovka udělala. Byl jsem v knize! Nakoupil jsem ji za kapesné všem kamarádům. První kostka domina se naklonila a spadla.
Další poražená kostka přišla o rok později, kdy jsem tuto literární soutěž vyhrál a v roce 2002 také. Začaly chodit nabídky od nakladatelů, abych přispěl do té které antologie. Tak jsem s radostí přispíval. A dál soutěžil. A to až do roku 2003, kdy se vítězství v literárních soutěžích rozrostla o další dvě. Nemělo smysl si dál něco dokazovat, přišel čas vyzkoušet si to naostro. Michael Bronec ze Strak na vrbě měl zájem o můj román.
Tou dobou už jsem na Nepohádce pracoval. Šlo to ztuha. Byl jsem kovaný povídkář a několikasetstránkový text se zdál nad moje síly. Vrhal jsem se s ním do boje a několik měsíců zaníceně psal, jen proto abych byl na dalších pár měsíců knokautován leností nebo zájmem o jiné věci. Znovu jsem se sbíral z prachu a sveřepě se vrhal hlavou proti románu. Nepohádka vyšla v únoru 2004, víc než čtyři roky po tom, co jsem ji začal psát. Poznal jsem, že to jde!
Psal jsem dál a přispíval povídkami i do prestižních antologií. Dalším milníkem pro mě bylo ale až vydání Jména korábu v roce 2007. Tu knížku jsem napsal „z duše“. Nepřemýšlel jsem, kde ji vydám, jaký to bude žánr, pro jakého přesně píšu čtenáře... Byl to zkrátka příběh, který jsem chtěl a musel vyprávět. A tak jsem to udělal a neohlížel se na nic. O román na hranici magického realismu a pohádky pro dospělé nakonec projevilo zájem i velké české nakladatelství Euromedia – Knižní klub. Jméno korábu se objevilo v televizi, psalo se o něm v novinách, mnoha časopisech a ještě víc na internetu. Najednou mě zastavovali známí a pracovní partneři a divili se, že píšu. A já se poprvé cítil jako spisovatel.
Už na křtu Jména Korábu jsem se zavázal, že na svých nových webovkách začnu psát on-line román Labyrint. Tehdy jsem neměl připraveného nic víc, než prvních pět dílů, a ani se mi nezdálo o tom, že bude Labyrint brzy číst pravidelně téměř tisíc návštěvníků webu a několik tisíc čtenářů Pevnosti. On-line román byl od počátku založený na zpětné vazbě od čtenářů a na jejich zapojení. Tak vznikl můj zatím asi nejzajímavější a nejobtížnější projekt. Jeho časová náročnost byla opravdu brutální. Celý rok jsem přispíval kousky příběhu a diskutoval se čtenáři, aby nakonec vznikl fungující román. Nakolik se to podařilo, ukáže až budoucnost.
Nyní přichází trilogie Městké války. Vydání se výborně zhostilo nakladatelství Argo. První díl, Zlatý kříž, vypráví o zrození hrdiny. Přál bych si, aby tahle městská fantasy z České republiky překročila hranice žánru, aby byla čitelná i pro lidi, kteří mají jinak ze sci-fi a fantasy kopřivku. :-) Třeba jim pomůže najít fantazii ve světě, který velmi dobře znají, který jim zevšedněl tak, že zapomněli na jeho krásu. Stačí jen popustit uzdu představivosti a známá místa změní tvář, stíny ztmavnou a město oživne.
Rád bych, aby Městské války získaly ještě jeden rozměr. I do této trilogie vpustím nápady čtenářů. Zlatý kříž se odehrává v Praze, objevují se v něm ale i další města... A kdo jiný je zná lépe než vy, jejich obyvatelé? Proto vznikl projekt Rada měst.
V červnu 2009 jsem oslavil deset le od chvíle, kdy jsem začal publikovat - a to souborným vydáním svých nejlepších povídek ve sborníku Beton, kosti a sny. Ten vyšel u nakladatelství Argo a obsahuje i malý bonus: jednu zbrusu novou povídku - okultní detektivku Balada krve.
Mým nejnovějším "počinem" je dopsání druhého dílu Městských válek, Runového meče, který vyšel v listopadu 2009 a rozvádí trilogii do epičtější šíře.
Česká
