Michael Třeštík

Životopis

Michael Třešík se narodil 18. září roku 1947 v Praze.
Prozaik a vydavatel

Narodil se v rodině Vladimíra Třeštíka (1894–1982), klavírního virtuosa, skladatele, hudebního kritika a v poválečném období šéfredaktora časopisu Slovanský přehled; matka Libuše Třeštíková (1905–2001), středoškolská profesorka češtiny, francouzštiny a němčiny, se přátelsky stýkala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem aj. Jeho manželka Helena Třeštíková (* 1949, roz. Böhmová) je režisérkou dokumentárních filmů. – Již za středoškolských studií na SVVŠ se Třeštík začal hlouběji zajímat o literaturu a psát verše; 1964 byl jedním ze zakladatelů libeňského Divadla poezie a studentského literárního časopisu Divoké víno (s Emilem Michálkem a Ludvíkem Hessem byl krátce jeho prvním redaktorem). Po maturitě (1965) studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT (1971, Ing. arch.), poté pracoval v Pražském projektovém ústavu (do r. 1979). V letech 1973–75 absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. V souvislosti s prohlubujícím se zájmem o výtvarné umění začal od roku 1975 sbírat grafiku i moderní českou malbu a postupně vybudoval rozsáhlou sbírku. V roce 1979 přijal místo experta pro urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky. Roku 1989 byl ve svobodném povolání jako publicista a výtvarný kritik, externě spolupracoval s týdeníkem Tvorba. V letech 1989–92 člen rady nově vzniklé Obce spisovatelů. V lednu 1990 byl zvolen šéfredaktorem literárního týdeníku Kmen, který spolu s Pavlem Janouškem vzápětí přejmenoval a přeměnil na týdeník Tvar. V letech 1991–92 byl současně ředitelem nakladatelství a vydavatelství Scéna, vydávajícího časopisy Scéna, Iniciály, Tvar, A–Almanach autorů a volnou ediční řadu knih. Po zániku Scény (1992) převzal Tvar jako soukromá firma a vydával jej až do svého odchodu z funkce šéfredaktora (duben 1993). Koncem roku 1990 inicioval vznik publikační řady Kdo je kdo. Pro vydávání obdobných encyklopedických publikací spoluzaložil i stejnojmenné nakladatelství a roku 1992 nakladatelství Modrý jezdec, do kterého pak své nakladatelské aktivity přenesl. V roce 1994 stál se svou manželkou Helenou Třeštíkovou u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnuje též produkci dokumentárních filmů (podílel se na produkci několika dokumentů Heleny Třeštíkové – Sladké století, 1997; Řekni něco o sobě – Zrání zla, 1997; Rozkoš bez rizika, 2001; Forte a piana, 2001; Bára B. (live), 2001; V pasti – Katka, 2001; Být Romkou, 2001); jako dramaturg spolupracoval kromě výše zmíněných také na celovečerních filmech Marcela (2007) a René (2008). V letech 1995–97 byl ředitelem nakladatelství Arch akciové společnosti ABF, od konce roku 1997 ředitelem Agentury Kdo je kdo, vydávající i stejnojmenný časopis. V roce 2005 založil internetový i kamenný obchod se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní zálibou.

Publikuje od roku 1964. Zprvu verši, později různorodými fejetony, cestopisnými reportážemi a zejména výtvarnými kritikami a eseji postupně přispíval do Divokého vína, Prahy, Mladého světa, Tvorby, Literárního měsíčníku, Iniciál a Tvaru. 1995 vznikl na základě jeho námětu a scénáře a v jeho dramaturgii filmový esej Pokus o jedno výročí (r. Helena Třeštíková); sám natočil autorský dokumentární film Hlava a pata Prahy (2000).
Třeštík je autorem jediné knižní publikace, jeví se však jako mnohostrannější tvůrčí typ. Již v polovině 60. let psal a časopisecky publikoval verše, výtvarné referáty a kritiky, v 70. letech vyzkoušel tematicky různorodou publicistiku, zejména sloupky a fejetony, a později i cestopisnou reportáž. Uprostřed druhé poloviny 80. let překvapil rozsáhlým románem Zdi tvé, který čerpá z prostředí blízkého jeho profesi architekta a z dlouhodobého zájmu o výtvarné umění i o problematiku tělesně postižených. Tato tradičně rozvržená románová skladba mísí individuální osudy se širším společenským záběrem, psychologický ponor s polohou kresebně vylíčených výjevů ze života, realistickou střízlivost s motivickou a situační atraktivností a melodramatem, objektivitu podání s etickou apelativností. Významovou osu příběhu tří ústředních postav, opírající se i o časté citace existenciálně laděných veršů Vladimíra Holana, zde utváří motiv „zdí“ člověka, překážek, které zvenčí či zevnitř determinují jeho aktivitu i cestu k druhým. – Knižní přepis souboru časosběrných dokumentů Manželské etudy zachycuje životní peripetie šesti manželských párů v průběhu více než dvaceti let (natáčení probíhalo ve dvou cyklech, 1981–1986 a 1999–2005).

Zdroj:www.slovnikceskeliteratury.cz