Josef Kainar

Životopis

také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice.

V letech 1938 – 1939 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze, po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Měl blízko k divadlu a pracoval jako dramaturg v Divadle satiry. Pracoval jako novinář, v novinách Rovnost vycházely jeho vtipy, obrázky a básně. Po druhé světové válce také spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. V rozhlase například dělal tzv. rozhlásky, ve kterých přístupnou formou seznamoval mladší posluchače s děním. Po roce 1947 se věnoval pouze literatuře.

Kainar se také zabýval hudbou, hrál na koncertní úrovni na klavír, kytaru a housle. Stylově vychází Kainar především z jazzu. Zmínky o něm se objevují také v jeho básních.

Dílo
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny především existencialismem. Pro jeho dílo je typická ironie, někdy až hraničící s výsměchem. Dalším typickým znakem jeho tvorby je zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou, hovorový, místy i vulgární jazyk, odpor ke konzervatismu. Snažil se o pravdivost svých veršů, znázorňoval hrubost světa, zacházel až do skepticismu. Jeho básně obsahují malé příběhy, které nutí čtenáře k zamyšlení.

Mimo svoji literární tvorbu také psal filmové scénáře a fotografoval.