Egon Erwin Kisch

Životopis

Egon Erwin Kisch byl autor fejetonů, reportáží, povídek, divadelních her, románů, zakladatelská osobnost moderní literární reportáže 20. století jako samostatného literárního žánru.

Egon Ervin Kisch se narodil ve staré židovské rodině. Již v raném dětství se důvěrně seznámil s pražským Židovským Městem, poznal atmosféru židovského hřbitova a Staronové synagogy, drobných obchůdků a magických zákoutí, jež později zachytil ve svých dílech.

Mladý začínající novinář Egon Erwin Kisch se na počátku 20. století setkával s vyhroceně rozdílným poměrem k židovské kultuře a jejím tradicím. Sám se nikdy nepřipojil k ortodoxním zastáncům židovského náboženství. Zajímal se o jeho kořeny, jeho pozornost poutaly konkrétní židovské reálie města, v němž se tehdy pohyboval. Zde našel předobrazy většiny svých postav a figurek.

Od října roku 1940 do počátku roku 1946 žil Egon Erwin Kisch v exilu v New Yorku a v Mexiku. Ještě před návratem do Československa se dozvěděl o smrti mnoha svých přátel a blízkých. Obětí perzekuce se stali i jeho bratři Paul a Arnold. V srpnu roku 1945 Kisch napsal: Každý den přináší novou zprávu o rodinách, které byly zahubeny zákeřnými vrahy... Všude vládne osobní bolest.


Dílo Egona Erwina Kische:

Dílo Egona Erwina Kische není pro dnešního čtenáře jen historickým dokumentem. Jeho reportážní příběhy se uchovaly přitažlivost, protože nejsou jen záznamem faktu a informace. Vyznačují se estetickou funkcí. Literárnost reportáže považoval autor za hlavní předpoklad její celkové hodnoty. Podstatu tohoto žánru vždy spojoval s tzv. logickou fantazií.

Golem - 1908, báseň věnovaná magické postavě byla vytištěna v pražské Bohemii
Pražské děti - 1913

Pražská dobrodružství - 1920, autor zde vylíčil historii své rodiny a léta vlastního dospívání a dozrávání v rodném domě U dvou medvědů.

Zuřivý reportér - 1924, v knize vyšla reportáž Po stopách Golemových, později přepracovaná a s novým názvem Probudit Golema.

Příběhy ze sedmi ghett - 1934 v exilovém vydavatelství v Amsterodamu, sbírka reportáží, do níž byly zařazeny vedle dřívějších prací se židovskou tematikou i nové reportáže z cest po Evropě, ale i za pobytu v Africe a v Číně. V anglickém vydání tohoto souboru v roce 1949 přibyly i židovské příběhy z New Yorku a Mexika.

Díla s motivy tajemství a magické síly - umocňovanými postavou věčného žida.

Mrtvý pes a živý žid - příběh je situován ve velké části do prostředí pražského židovského hřbitova. Vypracování napínavého příběhu se dotýká kořenu rasových předsudků, jež působí nesnášenlivost mezi lidmi různých vyznání.

Poznámky z pařížského ghetta - autor zde vyslovuje, v souvislosti s pronásledováním německých židů, přesvědčení, že solidarita na základě náboženství a rasy je utopická

Velká část Kischových příběhů s židovskou tematikou měla i humoristický charakter. Jejich protagonisté, obvykle drobné městské postavičky, jsou poznamenány zvláštním podivínstvím a osobním svérázem - např. Jack Oplatka je pyšný na to, že nevypadá jako žid, ačkoli je pyšný na to, že je žid.

Když je žid praštěnej - reportáž, jejíž hlavní postava Šimon Kasiner je charakterizována jako omezenec toužící po slávě a majetku

Některé Kischovy reportáže se židovskou tematikou nejsou svým obsahem vzdáleny historickým studiím. Autorova logická fantazie jim dává tvar zajímavého příběhu, často s detektivní zápletkou.

Pražský pitaval - 1931, úloha židovských bratří Freyových z Brna ve Francouzské revoluci, v této sbírce byly publikovány i Dantova smrt a Popperovi synovci.

Kavárna Grossenwahn ve Whitechapelu - reportáž z Londýna, ve které Kisch projevuje zájem o zpracování tématu Židé a umění. Reportér představuje pestrou společnost intelektuálů, kteří v židovské kavárně nalézají prostor k diskusím a inspiraci k tvorbě.

Böhmische Juden eines Jahrhunderts - Kisch věnoval samostatnou reportáž i uměleckým osobnostem židovského původu z českých zemí. Vedle německých spisovatelů a publicistů se zde ocitají i Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer a další. Zvláštní pozornost je věnována roli skladatele G. Mahlera. Jeho hudební tvorba podle Kische symbolizuje trojjedinost židovského umělce, který ve svém díle spojil lidovou píseň s mezinárodní modernou a věčnou citlivostí židovství.

Na dolní straně východního New Yorku neboli Role příležitosti - v této reportáži psané v době nuceného exilu, líčí autor poměry v jedné z největších kolonií světa, jejímiž obyvateli jsou přistěhovalci z nejrůznějších koutů Evropy, Asie a Ameriky. Po důkladných studiích konstatuje, že příčinou pogromů, které vyhánějí židy z jejich domova, jsou hlavně zakořeněné předsudky. Kisch se snaží poodhalit tajemství soudružnosti židovských společenství a psychologii ghetta. V tomto kontextu reflektuje také tragický osud židovských obětí holocaustu.