Karl May

Životopis

Karl Friedrich May byl německý spisovatel především dobrodružných románů.

Karl May se narodil v Sasku jako páté dítě v chudé a početné rodině tkalce Heinricha Augusta Maye a jeho ženy Christiny Wilhelminy na německé straně Krušných hor. Rodiče věnovali všechen čas práci, aby uživili rodinu a děti vychovávala babička. Díky špatné výživě a nevyhovujícím hygienickým podmínkám trpěl Karl May po narození zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v jeho pěti letech se lékařům podařilo vrátit mu zrak.

Ve škole se Karl May projevil jako velmi nadaný žák. Pod přísným dohledem otce pilně studoval. Četl a přepisoval knihy, učil se anglicky, francouzsky a latinsky, hrál na housle, varhany a klavír. Ve čtrnácti letech nastoupil do učitelského semináře v Waldenburgu.

V roce 1861 úspěšně ukončil Karl May studia a nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau. Brzy byl propuštěn a přešel na školu v Altchemnitz. Zde byl na základě falešného udání svého spolubidlícího odsouzen k šesti týdnům vězení a k zákazu vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil 8. září 1862 v Chemnitzu, kde se nervově zhroutil.

Po propuštění z vězení zůstal Karl May bez práce a finančních prostředků. To způsobilo další jeho nervové zhroucení. V tomto duševním stavu se dopustil několika lehčích přestupků. Přesto byl ze ně odsouzen ke čtyřem letům nucených prací ve Cvikově. Díky jeho dobrému chování ho v roce 1868 předčasně propustili.

Karl May se vrátil do Ernstthalu, kde se dozvěděl o skonu své babičky. To opět velmi zhoršilo jeho duševní stav. Opět spáchal několik přestupků a jako recidivista byl odsouzen ke čtyřem letům v káznici Waldheim.

Při pobytu v káznici začal Karl May sepisovat svoje sny o dalekých cestách. Povídky posílal do různých časopisů pod různými pseudonymy - Karl Hohental, Latréaumont, D. Jam, Linden. Mayova talentu si všiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl Karlu Mayovi místo redaktora.

V roce 1875 se Karl May přestěhoval do Drážďan, kde se začal naplno věnovat spisovatelské činnosti. Publikoval svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vyšla i povídka Old Firehand, v níž May již zmínil jméno Vinnetou.

V letech 1876 - 77 napsal Karl May pro Münchmeyera svůj první román pod názvem Poslední cesty obou Quitzowů a pět mnohasvazkových románů nižší úrovně. Pod některé se ani nepodepsal.

Pro neshody s nakladatelem odchází Karl May od Münchemeyera a nějaký čas zůstává nezávislým spisovatelem. Píše Povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. Zde vycházel na pokračování Mayuv druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.

V roce 1880 se Karl May oženil s Emmou Linou Pollmerovou. Po třinácti letech se však jejich manželství rozpadlo. Do roku 1890 vycházela Mayova díla na pokračování v časopisech, teprve pak knižně.

Od roku 1892 začíná Karl May vydávat romány z Orientu, jejichž hrdinou je Kara ben Nemsi, který je totožný s Old Shatterhandem. Sláva Karla Maye stále roste. Toho spisovatel využívá a prohlašuje se za hrdinu svým příběhů - Old Shatterhanda. Vydal plakáty se svými fotografiemi v kostýmu svého hrdiny, které se prodávaly po tisících. V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand“.

První skutečně doloženou cestou Karla Maye bylo jeho putování po Orientu. Davštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Za patnáct měsíců pobytu zjistl Karl May, že skutečnost je zcela odlišná od jeho literárních představ. Jeho pozdější romány se od předchozích lišily realističtějším pohledem.

Po smrti nakladatele Münchmeyera vydal jeho nástupce Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména. Na veřejnost se dostala i spisovatelova kriminální minulost a Karl May se se svými odpůrci začal soudit. Tím začala popularita Karla Maye klesat.

Po rozvodu v roce 1903 se Karl May opět oženil, tentokrát s Klárou Plöhnovou. V roce 1908 navštívil Ameriku.

Téměř celý zbytek života strávil Karl May u soudů, až v prosinci roku 1911 soudní spory vyhrál. Za necelých půl roku však díky vysílení a zápalu plic zemřel na srdeční mrtvici.

V roce 1913 bylo v Radebeulu založeno nakladatelství Karl-May-Verlag, které až dosud vydalo 86 svazků Karla Maye. Dnes toto nakladatelství sídlí v Bambergu. V roce 1928 bylo v Mayově vile Ville Shatterhand zřízeno muzeum, které existuje dodnes. V roce 1969 byla založena Společnost Karla Maye - Karl-May-Gesellschaft, která se zabývá studiem života a díla Karla Maye a jeho práce propaguje po celém světě. V roce 2006 byla v Sokolově odhalena pamětní deska Karla Maye, který v tomto západočeském městě dvakrát přenocoval.


Dílo Karla Maye:

Karl May se proslavil hlavně příběhy o indiánském náčelníku Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi, známém také jako Kara ben Nemsí. V šedesátých letech 20. století začala sláva Karla Maye opět vzrůstat, když podle jeho díla bylo natočeno mnoho výpravných filmů.

Autobiografie:
Můj život a snahy - 1910

Kolportážní romány:
Lesní Růže aneb Pronásledování kolem světa - 1884, česky také Tajemství starého rodu
Hulánova láska - 1885
Ztracený syn aneb Kníže bídy - 1886
Německá srdce, němečtí hrdinové - 1888, česky pod názvem Třemi díly světa
Cesta za štěstím - 1888, poslední kolportážní román

Romány:
Poslední cesty obou Quitzowů -1877
Zajati na moři - 1878
Komanč a zálesák - 1879

Žezlo a kladivo - 1880
Ostrov šperků -1882
Syn lovce medvědů - 1887, také pod názvem Mezi supy
Duch Llana Estacada - 1888, také pod názvem Duch prérie
Červenomodrý Metuzalém - 1889

Karavana otroků - 1890
Na Río de la Plata - 1890
Poklad ve Stříbrném jezeře - 1891
V Kordillerách - 1891, Dobyvatelé Gran Chaca II.
V roklinách balkánských - 1892, Ve stínu padišáha IV.
Divokým Kurdistánem - 1892
Odkaz Inky -1892, česky jako Odkaz posledního Inky nebo také jako Poklad Inků

Poušt í- 1892, Ve stínu padišáha I.
Z Bagdádu do Cařihradu - 1892, Ve stínu padišáha III.
Zemí Škipetarů - 1892, Ve stínu padišáha V.
Žut - 1892, Ve stínu padišáha VI.

Vinnetou - 1893, tři díly
V zemi Mahdího - 1893, knižně 1896
Petrolejový princ - 1894
Satan a Jidáš - 1896, také Supové Mexika, Trampem v Sonoře a Vinnetou mezi Beduíny
Černý mustang - 1897
Old Surehand - 1894, 1895, 1897, tři díly
Vánoce - 1897
Na věčnosti -1899, také pod názvem Pouť do Mekky a V městě prorokově, dopsal Franz Kandolf

A mír na Zemi! - 1902, česky pod názvem Do země mandarínů
V Říši stříbrného lva - 1903
Ardistan a Džinistan - 1909, také pod názvem Růže ze Šírázu
Vinnetou IV. -1910, také pod názvem Vinnetouova závěť nebo Vinnetouovi dědicové

Povídky:
Abdán Effendi
Blizzard
Bůh se nedá urážet
Černé oko
Černý kapitán
Ehri z Papete
Fi-fob, bůžek

Ghazva
Gitano
Hamail
Inn-nu-woh
Jeskyně pokladů
Joe Boukers
Konec uprchlíků ze Sibiře

Kouzelný koberec
Krevní msta
Kristova krev
Kristus či Mohamed
Krumir
Kutb

Loupežná karavana
Mater Dolorosa
Merhamé
Miriam nebo Fátima
Mluvící kůže

Na březích Driny
Nepravé Excelence
Núr eš šemá

Old Firehand
Old Shatterhandova první láska
Písek zkázy
Petrolejový požár
Profesor Vizliputzli
Proklatec

Quimbo
Ríh, Ríh, Ríh!
Synové Upsaroků
Šamah
Talisman
Tyčkař

Umm-ed-džamál
V zemi draka
Vánoce v Damašku
Z Murzúku do Kairvánu
Zpívající voda

Film podle předlohy Karla Maye:
Dílo Karla Maye vždy přitahovalo filmaře. Osm let po spisovatelově smrti, za němé éry, byly firmou Ustad-film natočeny tři filmy o orientálních dobrodružstvích Kara ben Nemsího. Podle některých znalců šlo o nejlepší mayovské filmy, protože byly zaměřeny i na méně známou stranu Mayova díla - tu filozofickou. Bohužel ani jeden ze snímků Na troskách ráje, Karavana smrti a Uctívači ďábla se nedochoval.

Ve 30. letech vtrhl Kara ben Nemsí na plátna kin znovu, a tentokrát i se zvukem. Film Pouští z roku 1935 společnosti Tobis Cinema byl divácky velmi úspěšný. Nacistům však chyběl duch německého hrdiny, a tak skončil v archívu. Další chystané snímky nemohly být natočeny.

Před rokem 1948 se v našich kinech promítal barevný zvukový film Rudý gentleman z produkce Paramountu. Film byl natočen v rezervaci kmene Navajů v USA.

Koncem padesátých let vznikají v německo-španělské koprodukci snímky Karavana otroků z roku 1958 a Babylónský lev z roku 1959, opět podle předloh z arabského prostředí. Jsou sice i dnes k dostání na německých videokazetách, ale jde o průměrné a nikterak zajímavé filmy.

Na zfilmování děl Karla Maye chystal i Hollywood. Byly napsány scénáře sedmdesáti filmů, většinou tříhodinových. V obsazení figurovala jména jako Steve Reeves, Andrey Hepburnová, Richard Burton. Z realizace ale sešlo.

V roce 1962, padesát let po Mayově smrti, vypršela autorská práva na jeho dílo. Toho využila produkční firma Rialto a natočila barevný širokoúhlý film Poklad na Stříbrném jezeře. Film byl promítán v šedesáti zemích světa a odstartoval veleúspěšnou sérii dalších šestnácti snímků. A vůbec nevadilo, že Vinnetou byl Francouz, Old Shatterhand Američan a Indiáni, stejně jako scenérie Divokého západu, z Jugoslávie. Všechny tyto filmy byly natočeny během sedmi let. I nadále se stále promítají v kinech, uvádí je televize a jsou k dostání i v naší videodistribuční síti.

V devadesátých letech vznikl loutkový Poklad na Stříbrném jezeře, hodně se mluví o kreslených filmech. V roce 1998 se již téměř sedmdesátiletý Pierre Brice spolu se štábem německé televizní společnosti ZDF vydal do španělských kaňonů, aby natočil dvoudílný film Vinnetouův návrat. Kapitola filmových mayovek není ani zdaleka uzavřena.