Hermína Franková

Životopis

Hermína Franková, rozená Mráčková (* 6. červenec 1928 Praha) je lékárnice, česká spisovatelka, autorka filmových scénářů. Použila i pseudonym Josef Vinař.
Pochází z rodiny pražského obchodníka. V Praze také absolvovala dívčí reálné gymnázium. Pak vystudovala v letech 1947 až 1953 Farmaceutickou fakultu Karlovy univerzity a poté nastoupila jako lékárnice v Praze. Roku 1956 získala místo v propagačním referátu národního podniku Léčivé rostliny, kde pracovala do roku 1961. Dalších 11 let se věnovala psaní knížek, v letech 1972 – 1980 pracovala opět v lékárně. Po roce 1980 zůstala opět u literatury.[1]. Trvale se přestěhovala do Zbislavi u Milevska. Byla dvakrát vdaná, jejím druhým manželem byl spisovatel Ota Šafránek (*1911 - †1980).
Když v 60. letech vstoupila do dětské literatury svými pohádkovými texty (Panáček Švícko, 1964 a Plavčík a sardinky, 1965), bylo jasné, že její tvorba není variací na tehdy módní téma a žánr, ale že je osobitým přínosem české moderní autorské pohádce. Nezaměnitelná fantazie, originální jazyk a schopnost pracovat s nonsensem přivedly Hermínu Frankovou ke spolupráci s Milošem Macourkem, jednou z nejvýraznějších a nejoriginálnějších autorských osobností české literatury pro děti a mládež. Ze spisovatelky se stává i scenáristka, která ve filmových scénářích uplatňuje svou originální fantazii a naopak v další literární tvorbě obohacuje svůj dosavadní jazyk a literární výraz zkušenostmi z filmové práce.
V roce 1968 vydává Hermína Franková knížku Čarodějnička na koštěti, podle níž později napsala scénář filmu Dívka na koštěti i druhou verzi původní knížky. Dívka na koštěti je pravděpodobně nejpopulárnější knížkou ze všech, které Hermína Franková pro děti napsala. Se stejným zájmem ji čtou a ve filmové podobě sledují děti původních čtenářů a diváků. Jestlipak se děti dnešních fanoušků Harryho Pottera budou podobně bavit četbou svých rodičů?
Jako spoluautorka scénáře se Hermína Franková podílela i na seriálu Arabela, jehož kvalitu už také prověřil čas a další generace diváků – nejen dětských.
Nonsens, smysl pro humor a schopnost sebeironie nejsou jen typickými prvky tvorby Hermíny Frankové, ale častokrát i nedílnou součástí jejího života. Jako řadu dalších spisovatelů postihl i ji v době normalizace zákaz publikování. Ale tvorbu si tato křehká leč nezdolná dáma zakázat nedala. Z bibliografie vydávaných knih sice jméno Hermíny Frankové zmizelo, zato se objevili autoři noví (Vinař, Černíková), jejichž tvorba mohla někomu díla Hermíny Frankové v lecčems silně připomínat. Aby ne! Byla to ona. Pan Vinař a další nebyli plagiátoři, ale slušní lidé, kteří Hermíně Frankové půjčili své jméno – a vlastně i identitu, aby mohla publikovat.
Poněkud nonsensové okolnosti provázely i zcela realistickou prózu Kluk od vody, která se umístila jako vítěz původně anonymní soutěže nakladatelství Albatros. Když byla v závěru soutěže odtajněna jména autorů vítězných prací, nezbylo nic jiného, než dodržet vyhlášená pravidla soutěže a oceněné dílo vydat. Nebylo to sice obratem, ale přece jen.
Po roce 1989 mohly všechny knížky Hermíny Frankové zase vycházet pod jménem skutečné autorky. Jenže dřívější „zájem“ mocných vystřídal nezájem knihkupců o díla českých autorů. Hermína Franková, tehdy již zase členka Obce spisovatelů a jejího Klubu autorů literatury pro děti a mládež, iniciovala vznik nové soutěže, která bude oceňovat a propagovat nejlepší české knihy pro děti a mládež. Ta soutěž dostala jméno Zlatá stuha. Je nanejvýš spravedlivé, že Hermína Franková ji dostala v letošním roce jako ocenění svého celoživotního díla pro děti a mládež.
Psala humorně zaměřenou prózu i pohádky a sci-fi literaturu. Je autorkou několika filmových scénářů i knižních přepisů filmových děl.

Filmové scénáře:
Dívka na koštěti (1971)
Ohnivé ženy
Lékárníkových holka (TV seriál 1996)

Vydané knihy:
Blázni a Pythagoras (1966)
Dívka na koštěti (1987), spolu s Milošem Macourkem, podle filmového scénáře
Ohnivé ženy (1992), podle filmového scénáře, patří do SF
Jak řídit ing. Křečka (1989), podle scénáře M.Macourka
Panáček Švícko (1964), ilustroval Ota Janeček
Jedna zrzka navíc (1976) ilustroval Adolf Born