Petra Hůlová

Životopis

Petra HŮLOVÁ je narozená 12. 7. 1979 v Praze
Prozaička

Její babička Berta Laufrová (1921) byla novinářka, vydala knihu Příběhy hraběte Šporka (1992), matka Alena Laufrová (1952) je výtvarnice, otec Jan Rýz (1946) výtvarník, druhý otec Jan Hůla (1945) novinář, vydal několik knih rozhovorů s významnými osobnostmi z prostředí kultury a obchodu. Hůlová vystudovala pražské gymnázium Jana Keplera, ve studiích pokračovala na FF UK, obor mongolistika a kulturologie (abs. 2003). Pobývala na studijních pobytech v Mongolsku a USA.


Recenze a články publikovala v časopisech Respekt, Souvislosti, Literární noviny, Babylon a Týden. V roce 2007 vznikla podle její knihy Umělohmotný třípokoj divadelní hra Česká pornografie (scénář a režie Viktorie Čermáková). V roce 2002 získala cenu Magnesia litera v kategorii objev roku, 2007 Cenu Jiřího Ortena za prózu Umělohmotný třípokoj, 2008 Cenu Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga. Žije v Praze.


V tvorbě Hůlové lze rozlišit dvě tendence, periodicky se v jejím díle střídající, ale také proplétající. Na jedné straně je to narativní próza, inspirovaná exotickým prostředím a interkulturní komunikací. V těchto prózách dominuje příběh, který se však rozpadá do řady drobných epizod, příhod a vzpomínek, tematicky sjednocených především rodovými, rodinnými a partnerskými vztahy. K dalším typickým tématům patří role starých tradic a magie v současném světě, individuální i kulturní jinakost jedinců a jejich střetávání s unifikujícím úsilím, situace „cizince“ v neznámém prostředí. Na druhé straně je to pak tendence, již by bylo možno označit jako lyrizovanou, pro niž je příznačná sevřenější forma a introspektivní perspektiva, důraz na vnitřní svět vypovídajícího subjektu.
První linii představuje prvotina Paměť mojí babičce a dále romány Cirkus Les Mémoires a Stanice Tajga. Vícegenerační příběh žen jedné rodiny v románu Paměť mojí babičce je zasazen do Mongolska dvacátého století, a to jak do prostředí stepi a osamocených jurt, tak mongolského „velkoměsta“. Touto lokalizací je opodstatněno užívání výrazů, které vedle nespisovné češtiny a originálních poetických přirovnání výrazně oživují jazykovou stránku knihy. Důležitým momentem je všednodenní kolorit, jenž spolu s jazykovým výrazem napomáhá k rozrušení případného patosu, sentimentu a klišé, plynoucí z ženské tematiky románu. Příběh románu Cirkus Les Mémoires se odehrává převážně v New Yorku a konkretizuje se v něm klasický americký mýtus země nepřeberných možností. V próze se násobí vyprávěcí perspektivy, suverénně se přechází nejen mezi pásmy různých postav, ale také mezi různými časoprostorovými situacemi. Novým tématem je tu otázka možnosti soužití a komunikace lidí z různých kulturních prostředí. Ve Stanice Tajga autorka situovala děj na ruskou Sibiř, z menší části také do Dánska. V románu se střetávají tři světy: evropský, ruský-sovětský a ruský-původní, tj. svět původních sibiřských kmenů. Zdůrazněny jsou existenciální, tragické důsledky tohoto soužití, vzájemné střety, osudová neporozumění a nepřijetí. Hůlová tu také potvrzuje svou „zálibu“ v odkrývání drsných stránek života vzdálených krajů.
Druhou, podstatně méně kompaktnější linii tvorby Hůlové představují knihy Přes matný sklo a Umělohmotný třípokoj. Ústředním tématem prózy Přes matný sklo, situované do českého, časoprostorově blíže nespecifikovaného prostředí, je střetávání generací, nemožnost komunikace a vzájemného pochopení, nejen mezi hlavními protagonisty prózy – matkou a synem, ale také mezi nimi a jejich partnery. V knize Umělohmotný třípokoj se vyprávěcí hlas stylizuje do prostitutky středního věku, která ve svém nikde nezačínajícím a nikde nekončícím monologu rozvíjí své představy a zkušenosti z erotické oblasti. Autorka nápaditě pracuje s jazykem (originální zdrobněliny, novotvary, poetická i komická přirovnání a pojmenování) a s rytmem věty. Komičnost a někdy též balancovaní na hranici lascivní erotické prózy vyvažuje kritický sociální podtext prózy, který je pro Hůlovou obecně příznačný.