Životopis
Po středoškolském studiu na Benešově gymnáziu v Praze, ze kterého byl za protektorátu dočasně vyloučen za zesměšňování Němčiny, studoval na Obchodní akademii a po návratu na gymnázium v roce 1945, maturoval v roce 1947 s vyznamenáním z řečtiny. Začal studovat na Filozofické fakultě UK anglistiku, ale roku 1949 mu bylo studium znemožněno, když byl v rámci politických studijních prověrek vyšetřován a souzen za údajnou přípravu ozbrojeného povstání. Pro nedostatek důkazů byl propuštěn u tří soudních instancí, prokurátor se dvakrát odvolal. Byl však jakožto "třídní nepřítel" vyloučen ze studií. Po tříletém období coby pomocný dělník na pstruhové farmě v Liběchově, a po vojenské službě jako prostý vojín u Domažlic, v roce 1952 pokračoval ve studiu psychologie na FF UK, kde promoval v roce 1954. V témže roce mu zemřela matka. Oženil se v roce 1957. Začal pracovat jako klinický psycholog na Ambulanci pro sexuální deviace U Apolináře. Roku 1968 získal doktorát[1].
Po srpnové invazi do Československa emigroval do Británie se svou ženou a čtyřmi dětmi. Pracoval jako klinický psycholog, vedoucí oddělení. Po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se naplno věnoval umělecké tvorbě. Za svou prvotinu, román Mrchopěvci, kterou vydalo nakladatelství '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského.
Svůj pseudonym si vybral částečně i proto, že ve svém občanském jménu postrádal ryze české ř. Pseudonymy měl v oblibě, například přesmyčkový Jake Rolands (autor rodokapsu), dále J. K. Klement (překladatel), Juraj Hron (slovácký autor), Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole (skladatel), Kamil Troud (ilustrátor), a další.
Skládal hudbu, složil mimo jiné Glagolskou mši. Mimo uměleckou činnost a svůj občanský obor úspěšně publikoval v matematické logice, kde vynalezl celou třídu vícehodnotových logik.
Coby tzv. renesanční muž, polyhistor, rád si kladl náročné překážky a úkoly. Se svou dcerou přeložil do angličtiny Seifertův Věnec sonetů a k tomu si dopřál i vlastní polemický Vzdorověnec.
Vydal sbírku básní v sedmi jazycích, nazvanou Sedmihlásek. Celkem napsal přes sto sonetů (včetně několika sonetových věnců).
Následující ukázka je pro Křesadla typická, má bizarní a pitvorné téma a vtipně kombinuje klinickou zkušenost psychologa s erudicí přírodovědce a znalce filosofie (téma transmigrace duše mezi člověkem a psem nastolil již Pythagoras, což zde kontrastuje s ironickou narážkou na materialistického filosofa Thomase Hobbse):
Kouzelný zákrok
(památce Edwarda Leara)
Kulhavě kráčí soudruh Hobsa,
na hlavě klobouk cylindřitý:
V předtuše příští kalamity
svou duši začaroval do psa
stylem Encheliophiopsa [1],
jenž v řiti sumýše je skrytý.
Nemá již pocity a city,
může si zpívat hejsa hopsa.
Tak spokojeně městem kráčí,
svou duši na řetěze veda:
I kdyby přepadli ho rváči
nepostihne ho žádná běda
neb bezduchost mu trpět nedá,
což ke štěstí mu zcela stačí.
Za své vrcholné literární dílo v předmluvě tohoto díla sám označil knihu ΆΣΤΡΟΝΑΥΤΙΛÍΑ, Astronautilía-Hvězdoplavba, netypický vědecko-fantastický román čítající přes 6500 veršů v homérské starořečtině s paralelním českým překladem. Tato kniha vyšla teprve krátce po jeho smrti.
Jeho ostatky jsou uloženy pod pomníkem od jeho syna Jana Pinkavy na vinohradském hřbitově v Praze.
Zdroj:Wikipedia
Česká
