Životopis
Doris Lessingová se narodila 22. října 1919 v Kermánšáhu v Íránu. Kermánšáhu v Íránu. Oba její rodiče byli Britové. Její otec Alfred Tayler přišel v první světové válce o nohu a svou budoucí ženu potkal v Královské nemocnici, kde pracovala jako zdarvotní sestra. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Jižní Rhodesie (nyní Zimbabwe) na kukuřičnou farmu o velikosti asi tisíci akrů, kterou rodina zakoupila. Matka Doris se snažila držet edwardiánského životního stylu, což by nebyl problém, pokud by měli dostatek peněz. Ty ale Taylerovi neměli, protože farma nevynášela podle očekávání.
Doris Lessingová studovala na Dominican Convent High School, dívčí římskokatolické škole v Harare (tehdejším Salisbury). Školu opustila ve čtrnácti letech, dále se vzdělávala jako samouk. V patnácti letech opustila domov a pracovala jako vychovatelka. Bylo to zhruba v této době, kdy začala číst knihy o sociologii a politice, které jí dával její zaměstnavatel. V té době také začala psát.
V roce 1937 začala pracovat v Harare (Salisbury) jako telefonní operátorka a brzy se provdala za Franka Wisdoma, svého prvního manžela, s nímž měla dvě děti. Rozvedla se v roce 1943. Poté se zapsala do komunistické organizace Levicový čtenářský klub Left Book Club, kde se seznámila s Gottfriedem Lessingem, svým druhým manželem. Vzali se krátce po svém připojení ke skupině a měli spolu dítě, manželství ale opět skončilo rozvodem v roce 1949. Gottfried Lessing se stal východoněmeckým velvyslancem v Ugandě, ale byl zavražděn v roce 1979 při povstání proti Idi Aminovi.
Literární kariéra
Kvůli své kampani proti jaderným zbraním a jihoafrickému apartheidu, byl Lessingové na mnoho let zakázán vstup do země a do Rhodesie. Lessingová se vrátila do Londýna se svým nejmladším synem v roce 1949 a vydala svou první knihu, Tráva zpívá (The Grass Is Singing). Svou druhou, velmi úspěšnou knihu, The Golden Notebook vydala v roce 1962.
V roce 1984 se pokusila vydat dva romány pod pseudonymem Jane Somersová, aby tak demonstrovala, jak obtížné je pro začínající spisovatele proniknout na trh. Její britský vydavatel je nepřijal, ale vydala je u jiného anglického vydavatele Michaela Josepha, a ve Spojených státech u Alfreda A. Knopfa.
Odmítla damehood, ale na konci roku 1999 přijala Companion of Honour za eminentní službu národu. Královskou literární společností byla uznána za Companion of Literature.
11 října 2007 byla Doris Lessingová prohlášena vítězkou Nobelovy ceny za literaturu. V 87 se stala nejstarší osobností, která získala cenu za literaturu a třetí nejstarší, která získala Nobelovu cenu ve všech kategoriích. Take je jednou z pouhých jedenácti žen, které byly švédskou akademií oceněny v celé historii udílení Nobelových cen. Novinářům sdělila "Vyhrála jsem všechny evropské ceny, všechny do jedné, takže jsem ráda, že se mi to podařilo. Je to královská síla." Cena činila 765000 liber (1,6 milionů dolarů)
Litrární dílo
Prózy Doris Lessingové zpracovávají témata autobiografická i sociální a politické zápasy. Psala i psychologické thrillery a science fiction. Doris Lessingová je autorka, která s ženskou zkušeností zkoumá rozdělenou civilizaci se skepticismem, zápalem a vizionářskou silou.
Její próza se běžně dělí na tři různá období: období komunismu (1944-1956), kdy radikálně psala o sociálních otázkách (k tomuto tématu se vrátila ve své knize The Good Terrorist (1985)), období psychologické (1956 – 1969), a období súfismu (vnitřní a mystická část Islámu), kde v sérii Canopus uplatnila sufistické myšlenky v science fiction. Tuto sci-fi sérii pokládá za svoje nejvýznamnější dílo.
Její obrat k science fiction však kritiky většinou příliš nenadchl. Například v New York Times v roce 1982 o její knize The Making of the Representative for Planet 8 John Leonard napsal: “Jedním z mnoha významných hříchů dvacátého století je, že odradilo aní Lessingovou....Nyní je její propaganda v zájmu naší bezvýznamnosti situována ve vesmírném razzmatazzu.” Lessingová na to reagovala slovy: Co si neuvědomili je, že v science fiction se objevují jedny z nejlepších společenských románů naší doby. Obdivuji také klasickou science fiction jako je Hudba krve od Grega Beara. Bear je skvělý spisovatel.”
Narozdíl od některých autorů známých především díky své hlavní tvorbě, se D. Lessingová nikdy nebála uznat, že píše science fiction. Vystupovala jako čestný host na Worldconu, její projev byl velmi dobře přijat. Svůj sci-fi román Memoirs of a Survivor popsala jako pokus o autobiografii.
Její román The Golden Notebook je některými odborníky považován za feministickou klasiku, ale rozhodně ne samotnou autorkou, která později podotkla, že téma duševních kolapsů jako prostředku k uzdravení a osvobození se od iluzí, bylo kritiky přehlédnuto. Také ji zklamalo, že kritici nedocenili výjimečnou strukturu tohoto románu. Jak sama autorka vysvětluje, v románu Walking in the Shade je Molly do určité míry postava vytvořená podle její velmi dobré přítelkyně Joan Rodker, dcery spisovatele a vydavatele Johna Rodkera. Lessingové se nelíbí, že ji zaškatulkovali jako feministickou spisovatelku. Na otázku proč, odpověděla: "To co ode mne feministky potřebují, je něco co nezkoušeli, protože to pochází z náboženství. Chtějí abych svědčila. Skutečně by chtěly abych řekla: Jistě sestry, stojím bok po boku s Vámi v boji za zlatavý rozbřesk kde již nikdy nebudou žádní suroví muži. Skutečně chtějí, aby lidé dělali velmi zjednodušené prohlášení o mužích a ženách? Vlastně ano. K tomuto závěru jsem došla s velkým zarmoucením." – The New York Times, 25. července 1982
Za své nejdůležitější dílo považuje sci-fi sérii Canopus in Argos. Tyto knihy ukazují z mnoha perspektiv pokusy vyspělé společnosti o násilnou evoluci. Série Canopus ja částečně založena na konceptu Sufismu, se kterým ji seznámil Indries Shah. Dřívější práce o “vnitřním světě” jako Briefing for a Descent into Hell a Memoirs of a Survivor jsou s tímto tématem také úzce spojeny.
In flight from her mother, Lessing left home when she was fifteen and took a job as a nursemaid. V letu od její matky, Lessing odešel z domova, když jí bylo patnáct a vzal práci jako chůva. Her employer gave her books on politics and sociology to read, while his brother-in-law crept into her bed at night and gave her inept kisses. Její zaměstnavatel jí knih o politice a sociologii na čtení, zatímco jeho bratr-v-právo vplížil do postele v noci a dal jí nešikovný polibky. During that time she was, Lessing has written, "in a fever of erotic longing." Během této doby ona byla, má Lessing psáno, "v horečce erotické touhy." Frustrated by her backward suitor, she indulged in elaborate romantic fantasies. Frustrovaný ji dozadu nápadník, ona se oddával komplikované romantické fantazie. She was also writing stories, and sold two to magazines in South Africa. Ona byla také psaní povídek, a prodal dva až časopisů v Jižní Africe.
V roce 2007 získala Nobelovu cenu za literaturu .
Její poslední román je Alfred a Emily. Doris oznámila, že její poslední knihu.
Zdroj:Wikipedia
Anglická
