Thomas Bernhard

Životopis

Ve své zemi byl často označován jako Nestbeschmutzer (káleč do vlastního hnízda), v cizině je velmi oceňován.

Jeho dílo je prostoupeno pocity pramenícími z jeho opuštěnosti (v dětství a mládí) a nevyléčitelné choroby, jeho viděním smrti jako základní součásti života. Své pohledy na stav světa (často s odkazy na konkrétní situace) vyjadřuje obvykle formou osamělého monologu ke spíše mlčenlivému posluchači. To platí jak pro jeho hry, tak pro prózu, kde jsou tyto monology předávány z druhé ruky právě tímto fiktivním posluchačem.

Hlavní hrdina často odsuzuje urážlivým způsobem národ pitomců a vůbec vše rakouské. Předmětem odsudku je také stát, označovaný za katolicko-naciolnálně-socialistický, významné instituce, jako např. vídeňský Burgtheater, a všeobecně respektovaní umělci. Jeho dílem prostupuje zápas s osamělostí a sebezničujícím nedosažitelným perfekcionismem, přičemž dosažení uspokojivého výsledku by znamenalo stagnaci a tudíž smrt.

Jeho komentář "Es ist alles lächerlich, wenn man an den Tod denkt" (Vše je směšné, uvažujeme - li o smrti) při udělení rakouské ceny roku 1968 vyústil v jeden z jeho mnoha veřejných skandálů, které se staly součástí jeho proslulosti. Jeho novela Holzfällen (Mýcení, 1984) nemohla být dlouhá léta vydána kvůli procesu pro urážku na cti jeho bývalého přítele. Řada jeho her - zejména Heldenplatz (1988) - se setkala s kritikou konzervativních kruhů, které prohlašovaly, že poskvrňují rakouskou pověst. Tyto hry byly inscenovány ve vídeňském Burgtheatru kontroverzním režisérem Clausem Peymannem, často kritizovaným za uvádění současných her v chrámu vysokého umění.

I po své smrti způsobil Bernhard rozruch svou, jak ji sám nazýval, posmrtnou literární emigrací, kdy ve své závěti zakázal publikování či uvádění svých her uvnitř rakouských hranic. Nadace International Thomas Bernhard Foundation založená vykonavatelem jeho poslední vůle a nevlastním bratrem Dr. Peterem Fabjanem se po uplynutí 10 let od autorovy smrti dohodla s Bernhardovým domovským nakladatelstvím Suhrkamp a "ve prospěch Bernhardova díla" se rozhodli neřídit poslední vůlí. V Česku vychází Bernhardovo dílo dlouhodobě v nakladatelství Prostor.

Zdroj:Wikipedia