Ingeborg Bachmann

Životopis

"Na následky popálenin zemřela v jedné římské nemocnici nejinteligentnější a nejvýznamější autorka, která v tomto století vzešla z naší země." Tak reagoval na tragickou smrt této velké básnířky v roce 1973 jindy tak skeptický a žlučovitý Thomas Bernhard, další stálice rakouského literárního nebe.
Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 v Klagenfurtu, studovala filozofii ve Vídni (promovala kritickou dizertací o Martinu Heideggerovi). Stala se členkou západoněmecké literární Skupiny 47 a brzy se proslavila dvěma básnickými sbírkami (Čas na úvěr, Die gestundete Zeit, 1953, Vzývání Velkého medvěda, Anrufung des Großen Bären, 1956), rozhlasovými hrami, eseji o literatuře, operními librety. Z poezie "přesídlila" do prózy (povídkové soubory Třicátý rok, Das dreißigste Jahr, 1961, Simultánně, Simultan, 1972). Z velkého epického cyklu Způsoby smrti, na kterém léta pracovala, dokončila pouze román Malina (1971).
Výrazně ji ovlivnil zážitek války v období dospívání, setkání s osobností a poezií Paula Celana a s filozofií Ludwiga Wittgensteina a především neblahá historie jejího vztahu ke švýcarskému prozaikovi a dramatikovi Maxi Frischovi.

Zdroj:záložka knihy Malina (Mladá fronta, 1996)