Sókratés

Životopis

Sókratés byl představitelem idealistického světového názoru, nepřátelského materialismu. Původem byl sochař, více než sochařským dílem vynikl jako filozof starověkých Athén. Je zakladatelem Sokratovy metody filozofického pátrání. Přes svůj lidový původ byl stoupencem a mluvčím statkářské aristokracie. Hlásal, že vláda má patřit do rukou odborníků, což bylo v rozporu se systémem athénské demokracie.

Otcem Sókratovým byl sochař Sofróniskos a matkou porodní bába Fainareté, pocházel z dému Antiochidova a narodil se v 3. roce 77. Olympiády. O jeho mládí nevíme mnoho. Dostalo se mu vzdělání, které mu otec podle athénských zákonů musel poskytnout -- gymnastika, hudba a gramatika, která zahrnovala studium Homéra, Hésioda a dalších básníků. Vyučil se řemeslu, vystudoval geometrii a astronomii a vedl rodinný obchod. Již od mládí toužil Sókratés po nových poznatcích, které však byly věrohodné a nemohly mýt zpochybněné.

Sókratés se zajímal i o přírodní vědy. Postupně však zjišťoval, že jeho učitelé znalosti pouze sdělují, ale nemohou je dokázat. Sókratés se proto spoléhal na vlastní intuici jako na průvodce svého hledání.

Sókratés sloužil athénskému státu v dobách válek jako voják - těžkooděnec. Prokázal mnoho osobní odvahy. Účastnil se bitev u Potidají, u Délia a u Amfipole. Byl vyznamenán za statečnost. Se zraněným Alkibiadem se dostal do nebezpečné situace a svému příteli zřejmě zachránil život.

Sókratův zjev však nepůsobil příliš působivě. Byl zdánlivě ošklivý s tupým a širokým nosem, širokými ústy a ostrýma očima. Stal se však významnou osobností Athén a to díky kvalitě svých myšlenek. Snažil se být v kontaktu s každým, kdo v Athénách něco znamenal, kdo byl v centru tehdejších athénských záležitostí. Vyhledával lidi s pověstí mudrců. Chtěl zlepšovat athénský lid přesvědčováním a připomínáním jejich vlastní neznalosti.

Sókratés si počínal podobně jako sofisté, i když proti nim ostře vystupoval. Na athénském náměstí nebo v gymnásiu se dával do hovoru s lidmi, které považoval za hodné poučení. Nejčastějšími Sókratovými posluchači byli mladí lidé, mezi mládeží našel oddané žáky. Na rozdíl od sofistů se Sókratés nezabýval zkoumáním přírody, neboť to pokládal za věc zbytečnou a bezbožnou.

Základním principem Sókratovy filozofie i teorie výchovy bylo heslo Poznej sebe sama! Proces výchovy záležel v sebepoznávání a v mravním sebezdokonalováním. Odtud vyplývala i jeho metoda poučování. Nepodával svým posluchačům souvislý výklad, ale vedl s nimi rozhovor, v němž obratně volenými otázkami se snažil posluchače vést k tomu, aby sami dospěli k poznání pravdy. Nesprávnou odpověď neopravoval, ale dalšími otázkami přiváděl posluchače do rozporů, z nichž poznal svou chybu. Mládež považovala rozhovory se Sókratém za určitý způsob zábavy a povyražení.

Díky svým přednáškám zanedbával Sókratés svůj vlastní obchod. Druhou manželkou Sókrata byla Xantipa, s níž měl tři syny. Xantipa byla údajně velmi hlučná a haštěřivá žena. Zřejmě to bylo i tím, že Sókratés se více než o výdělky a živobytí staral o pokračování své mise a morálního vzdělávání. Mezi Sókratovy zábavy patřily návštěvy symposií, tedy pitek, v nichž nezůstával pozadu.

Žáky Sókrata byli Platón a Xenophón, díky nimž se zachovaly záznamy o Sókratově učení a životě. V Platónově díle Phaedo Sókratés říká, že život se musí žít se zaměřením na kultivaci duše. Také další Platónovo dílo Symposium se zabývá Sókratovou filozofií.

Sókratés nikdy neusiloval o vstup do politického života Athén. Věděl, že jde o nevyhnutelný kompromis, na který nebyl připraven. Přesto však byl jako prominentní občan vyzýván, aby plnil menší politické role.

Sókratés žil na přelomu zlatého období athénské demokracie a jejího úpadku po porážce Athén a jejich spojenců v Peloponéské válce. V době, kdy se Athény snažily vzpamatovat ze zdrcující porážky, athénský lidový soud veden třemi významnými osobami vyšetřoval Sókrata pro podezření z bezbožnosti a kažení athénské mládeže. V obžalobě byl i článek o zavádění nových bohů. Sókratés opravdu nazval hlas svého nitra bohem a nazval ho daimonion. Tento hlas pak měl člověka provázet celým životem a radit mu, jak se v některých situacích zachovat. Sókratés byl v pravděpodobně politickém procesu shledán vinným a odsouzen k trestu smrti otrávením. Jeho přátelé chtěli pomoci Sókratovi uniknout, ten však díky své úctě k právní normě se sám otrávil. Splnil tak rozsudek, který však považoval za nespravedlivý.

Zdroj:Ilona Baboráková