Karel Mácha

Životopis

Po maturitě na reálném gymnáziu v Soběslavi studoval (1950–54) na VŠPHV a na FF UK politologii, moderní dějiny a dějiny české filozofie (v semináři M. Machovce). V l. 1954–57 byl aspirantem na FÚ ČSAV – studoval sociologii, moderní dějiny sociálních idejí a antropologie (britské sociální antropologie, americké kulturní antropologie a francouzské antropologie strukturální); v r. 1958 získal titul CSc. V l. 1956–66 byl vědeckým pracovníkem na FÚ ČSAV. R. 1962 se habilitoval na FF MU; 1966–70 působil jako docent na FF UK. R. 1968 získal hodnost DrSc., a to za práci z „integrální antropologie“; tento obor sám ustavil a pojmenoval (už v r. 1962 v Praze založil – spolu s J. Wolfem, M. Nakonečným a V. Benešem – Vědecké sdružení pro integrální antropologii). V r. 1969 byl jednomyslným usnesením kolegia rektora UK (za filozofii byli jeho členy J. Patočka a L. Svoboda) jmenován profesorem pro obor dějiny filozofie (profesuru mu znovu potvrdil prezident Václav Havel 20. 4. 1990). V témže roce byl zvolen děkanem Fakulty sociálních věd UK. R. 1970 byl zbaven možnosti přednášet a krátce nato byl z politických důvodů propuštěn. Do r. 1978 měl příležitostná zaměstnání; přitom tajně přednášel pro doktorandy filozofie a pro integrální antropology (Sdružení bylo v r. 1970 zrušeno). V r. 1978 emigroval. Do r. 1986 byl profesorem v Institut für christliche Weltanschauung und Religionsphilosophie na Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově (prof. Eugen Biser). R. 1987 byl pozván na Polytechnic University v New Yorku (Philosophy and Technology Studies Center; prof. Carl Mitcham); 1988 byl povolán jako řádný profesor sociální filozofie na Gustav Siewerth-Akademie v Bierbronnen (prof. dr. Alama von Stockhausen), kde přednáší dodnes. Je také zakladatelem (1986) a prezidentem Institut fürs Studium zwischenmenschlicher Beziehungen (Integrale Anthropologie) v Mnichově a viceprezidentem v Nietzsche-Kreis, Essen – München, 1981.

Ve svém prvním stadiu (1954–66) se soustřeďoval na problematiku etiky, „historické nutnosti“ (Hegel), „osobnosti a dějin“ atd. Ve druhém stadiu (1965–69) je konfrontován s problematikou moderní civilizace v jejích antropologických a sociologických aspektech. Ve třetím stadiu (po r. 1978) konvertuje ke katolictví, žije v klášteře a studuje filozofii náboženství, teologii a církevní dějiny; v těchto letech vzniká i jeho monumentálně založené dílo o dějinách filozofie na území Československa. Podstatu „integrálně-antropologického“ pojetí člověka M. vyjádřil v definicích „lidské aktivity“: „Samoregulativní systém procesů a vztahů situovaných do trojúhelníku ,příroda – potřeba – hodnota`, přičemž fundamentální struktura této ,aktivity` je identická s obecnou polarizací lidské bytosti. – Koncept aktivity se jeví jako sociokulturní pojem, korigovaný realiter její historicko-genetickou delimitací: jedině za této podmínky se může ,strukturální` definice stát kompletní odpovědí na lidský problém.“ Teorii integrální antropologie nazírá jako „obecnou teorii věd a umění, filozofie a teologie“. – Na dvou mezinárodních sympoziích o integrální antropologii (Praha 1968, 1969) vystoupila řada významných vědců z českých zemí i ze zahraničí (mj. Eugen Biser, J. L. Hromádka, Martin Greiffenhagen, Hans-Jürgen Krysmanski, Erich Bochinger, František Kahuda, Vladimír Vondráček ad.).

Zdroj:http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/macha.html