Ladislav Grosman

Životopis

PhDr., Ing. Ladislav Grosman byl slovenský spisovatel-prozaik, scenárista a izraelský vysokoškolský učitel.

Pocházel ze slovenské židovské rodiny, otec byl koželuh a majitel malého obchodu s kůžemi; oba rodiče a tři z pěti sourozenců ztratil za německého bombardování Ružomberoku 1944. Obecnou školu navštěvoval v rodišti, na reálném gymnáziu v Michalovcích studoval 1932–39, maturovat však mohl až 1945. Po vzniku Slovenského státu pracoval jako dělník v cihelně v Humenném, pak byl z rasových důvodů zařazen do vojenské pracovní služby beze zbraně a po nezdařeném útěku (1941) deportován do tábora nucených prací u Banské Bystrice. Až do vypuknutí Slovenského národního povstání zde pracoval jako kopáč, dělník v cihelně a na tabákových polích; po jeho potlačení přešel do ilegality. Do osvobozeného Humenného se vrátil v březnu 1945, v září téhož roku se přestěhoval do Prahy. Absolvoval Vysokou školu politickou a sociální (Ing. 1949) a do 1952 pracoval v knižní propagaci slovenského nakladatelství Pravda. 1953–59 byl redaktorem knižních novinek v Slovenské knize a souběžně dálkově studoval pedagogickou psychologii na Vysoké škole pedagogické (1953–58, diplomová práce na téma psychologie reklamy; PhDr. 1967 prací Psychologické a pedagogické aspekty knižní reklamy). 1960–63 byl redaktorem ve Sdružení čs. nakladatelství, 1964 vedoucím redaktorem časopisu Učební pomůcky ve škole a osvětě, 1965–68 scenáristou ve FS Barrandov. V září 1968 emigroval se svou rodinou do Izraele a usídlil se v Tel Avivu. Od ledna 1969 až do své předčasné smrti působil (zprvu jako docent, od 1975 jako řádný profesor) na univerzitě Bar-Ilan u Tel Avivu. Přednášel slovanské literatury a vyučoval creative writing (tvůrčí psaní). Zároveň od 1979 na telavivské univerzitě externě přednášel scenáristiku. Dlouholeté přátelství Grosman udržoval s Arnoštem Lustigem a Gabrielem Laubem.

Publikoval od 1955, zprvu slovensky, od 1958 převážně česky. Přispíval do Kulturného života, Slovenských pohľadů (oba Bratislava), Svobody, Zemědělských novin, Čs. vojáka, Světa v obrazech, Mladého světa, Kulturní tvorby (Bratislava), Hosta do domu, Divadla (1964 zde literární scénář Obchod na korze), Plamene, Impulsu, Židovského věstníku, Židovské ročenky aj. Po 1969 publikoval v exilových periodikách Listy (Řím) a Zpravodaj (Curych) a izraelských časopisech a denních listech Jerusalem Post, Maariv, Jediot Achronot a Új kelet (maďarský časopis v Izraeli). Podle jeho povídky Past (Plamen 1962, překlad Gabriel Laub), respektive podle jejího souběžně se scénářem vznikajícího přepracování v novelu Obchod na korze, byl natočen stejnojmenný celovečerní film (1965, r.+ spolupráce na sc. Ján Kadár a Elmar Klos, 1966 odměněn Oscarem). V Izraeli napsal scénáře pro televizní film Dod David holejch lirot kala (1972, podle povídky Rendez-vous strýce Davida) a pro americký televizní film The seventeenth Bride (1986, podle novely Nevěsta). V 70. letech uvedl několik jeho beletristických prací jako četbu či dramatizaci rozhlas v Izraeli, SRN a Kanadě.
Po řadě časopisecky publikovaných pokusů o povídku se Grosman plně prosadil až v druhé polovině 60. let, kdy se vřadil svou nepříliš rozsáhlou tvorbou do literárního proudu, který již od konce 50. let aktualizoval židovské téma a jeho obecně lidský význam (Arnošt Lustig, Ladislav Fuks aj.). Většina jeho próz vychází z autorovy znalosti rodného prostředí pod Vihorlatem a jeho smyslu pro zvláštnosti jazyka, způsob myšlení a ritualizované jednání Židů. Úsilí o zpřítomnění jejich tíživého osudu, zejména za války, jakož i Grosmanova schopnost epicky plastického ztvárnění svérázných postav a povětšině bizarních konfliktních situací dosáhly svého vrcholu zvláště v novele Obchod na korze a v titulní novele sbírky Nevěsta. Obě tyto tradičně rozvržené a tragikomicky laděné prózy s tematikou Slovenského státu rozvíjejí na pozadí obrazu východoslovenského maloměsta příběhy o rozporu mezi tužbami, sny a iluzemi bezbranného, pošetilého lidství a neúprosnou skutečností. Exilovou sbírkou kratších próz Hlavou proti zdi se Grosmanova tvorba rozšiřuje o nové motivy, situace, postavy a prostředí, ale i zde nejpůsobivěji vyznívají povídky a črty, v nichž se autor vrací k židovskému údělu za války, a zejména k lyricky jímavým vzpomínkám na zážitky z dětství. Dětského vypravěče má i Grosmanova nejrozsáhlejší, z pozůstalosti vydaná, próza Z pekla štěstí, román o židovském chlapci, který svou cestu za přežitím (ze Slovenského státu do Maďarska) vnímá prizmatem pokleslé literatury, s naivním pocitem velkého klukovského dobrodružství.

Zdroj:http://www.slovnikceskeliteratury.cz