Victor Hugo

Životopis

Victor-Marie Hugo [ígo] byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu.

Jeden z největších francouzských básníků a spisovatelů 19. století se narodil v Besançonu, když 19. století byly dva roky, jak praví v jedné své autobiografické básni. Byl vychováván pobožnou matkou, která byla přívrženkyní krále a monarchie (royalistka), a otcem, který byl důstojníkem napoleonské armády a stoupencem Napoleona (bonapartista).

Hugo byl třetím synem Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchet; jeho bratři byli Abel Joseph Hugo a Eugéne Hugo. Narodil se v roce 1802 v Besaçonu a žil ve Francii po většinu svého života.

Dětství Viktora Huga bylo poznamenáno význam­nými událostmi. Napoleon byl prohlášen císařem dva měsíce po Hugovu narození a Bourbounská Monarchie byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory které měli Hugovy rodiče zobraz­ovaly ideologické síly které se přely o dominanci ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě. Byl atheistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka o které je domníváno že měla za milence Generála Viktora Lahorhieo, který byl popraven v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník rodina se často stěhovala a Hugo se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé Alpské vrcholky, velkolepě modré středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, zakotvil se mu tento půlroční výlet pevně v paměti. Rodina zůstala v Neapoli pár měsíců a poté zamířili zpět do Paříže.

Sophie následovala svého muže na stanoviště do Itálie (kde Léopold sloužil jako guvernér pro­vincie blízko Neapole) a Španělska (kde se ujmul tří Španělských provincií). Otrávená neustálým přesídlováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usídlit se v Paříži. Od té doby dominovala Hugovu výchovu a vzdělání. Jako výsledek Hugova první díla v poezii a próze odrážejí její vášnivé oddání víře a Králi. Pouze později, během událostí vedoucí k Francouzské revoluci v roce 1848, začal Hugo vzdorovat jeho katolickému royalistickému vzdělání a místo toho si vzal k srdci republikanismus a volno-­myšlenkářství.

Roku 1845 vstoupil Hugo do politiky a byl jmenován pairem, v pairovské komoře se vyslovoval pro návrat Ludvíka Bonaparta, po rozpuštění pairie (1848) úspěšně kandidoval do parlamentu. Ačkoliv byl zprvu politickým stoupencem Napoleona III., brzy vystupoval jako jeho odpůrce a jako zastánce liberálního socialismu. Jako důsledek převratu provedeného Napoleonem III v roce 1851 byl vnucen do exilu. Krátce žil v Bruselu (1851) poté v Jersey (1852-55) a nakonec na větší ostrov Guernsey (1855-70). Přestože Napoleon III prohlásil všeobecnou amnestii v roce 1859; Hugo zůstal v exilu do té doby než byl Napoleon III donucen odstoupit od trůnu jako výsledek porážky Francie v Prusko-francouzské válce. Do Paříže se za bouřlivých oslav vrátil až roku 1870 v době, kdy Francie byla poražena pruskými vojsky a přiklonil se k ideálům Komuny.

Předtím než se Hugo mohl natrvalo usadit ve Francii naposledy uprchl do Guernsey (1872-73) po tom co protrpěl Obléhání Paříže (1870-71). Roku 1875 se stal senátorským delegátem a brzy na to senátorem. Roku 1881 byl znovu zvolen senátorským delegátem a roku 1882 se znovu stal senátorem.

Mladý Viktor se přes přání jeho matky zamiloval a tajně se zasnoubil s Adèle Foucher. S Adèle se oženil (1822) až poté co zemřela jeho matka v roce 1821. Jejich první dítě Léopold (1823) zemřel jako nemluvně. Hugovy další děti byli Léopoldine (1824), Charles (1826) François-Victor (1828) a Adèle (1830). Hugo vydal svoji první novelu Han z Islandu (1823, Han d'Islande) a jeho druhou o tři roky později Veliký Jargal (1826, Bug-Jargal). Mezi roky 1829 a 1840 vydal dalších pět básnických sbírek (Les Orientales, 1829; Les Feuilles d'automne, 1831; Les Chants du crépuscule, 1835; Les Voix intérieures, 1837; a Les Rayons et les ombres, 1840). Které upevnili jeho reputaci jako jednoho z největších poetů tehdejší doby.

Hugo byl zdrcen když jeho nejstarší cena Léopoldine umřela v roce 1843 krátce po její svatbě. Utopila se v jezeře Seine at Villequie. Byla stažena pod hladidnu jejími těžkými sukněmi potom co se pod ní převrátila loď. Její manžel umřel když se jí snažil zachránit. Viktor Hugo byl zrovna na cestách s jeho manželkou a dozvěděl se o Léopoldině smrti z novin. Popisuje svůj šok, zděšení a žal ve své básni À Villequier. Později napsal spoustu básní o jejím životě a smrti. Nejslavnější pravděpodobně Demain, dès l'aube, ve které popisuje návštěvu hrobu.

Victor Hugo zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Je pochován v pařížském Panthéonu.

Zdroj:Wikipedia