Bídníci I.

Anotace

Od posledního úplného vydání Hugových Bídníků uplynulo u nás již
několik desítek let. A není to ani dnes - na prahu poslední čtvrtiny
dvacátého století -- kniha zbytečná, neboť má co říci i modernímu člověku.
Uspokojí touhu po dobrodružném vyprávění, přiměje ho přemýšlet o světě ,
o sociální spravedlnosti, o mravnosti a zdravém smyslu pro čest a poctivé jednání.
Příběh o bývalém galejníkovi, který zbohatne, povznese zaostalý kraj rozvíjením
průmyslu a přitom pomáhá chudým, kde sek tomu naskytne příležitost, zní trochu
jako pohádka. Méně pohádkový je již jeho boj s vyděrači , podvodníky nebo
policistou, který stíhá hrdinu Bídníků z principu, neboť dobře ví, že Jean
Valjean prokáže lidem více užitku na svobodě, než na něm může spravedlnost
vyzískat, vsadí-li ho za mříže. V Bídnících najdeme i radostnější děj a světlejší stránky.
K nejkrásnějším patří příběh čisté lásky Maria a Cosetty, do něhož Hugo vložil
vlastní zážitky z milostného vztahu k herečce Julii Drouetové. Nemálo přispívá
ke kouzlu tohoto románu i to, že celý děj se odehrává v romantické scenérii staré
Paříže třicátých let z minulého století, v zákoutích jejích úzkých uliček, v
houštinách předměstských zahrad, za tajuplnými zdmi kláštěrů a hřbitovů, a
dokonce i v podzemních stokách francouzské metropole.