Jaroslav A. Polák

Životopis

Vlastní životopis:

Kojot se povětšinou jmenuje Jaroslav Polák nebo Jaroslav A. Polák (podle toho co právě píše, respektive pod co se podepisuje...). Narodil se v poledne 5. března 1975 v Brně a žije tamtéž. Má ženu Lucienne a má ji moc rád.
Pokračujme tematicky:

Práce a zkušenosti: Kojot prošel několika zaměstnáními. Pracoval jako vychovatel v Diagnostickém ústavu pro mládež, což byla téměř sebevražedná mise, dále pak jako terapeut ve dvou různých neziskovkách (s duševně nemocnými v Prahu a s alkoholiky v Lotosu). Kromě toho psal (vyšlo mu několik knih a množství povídek v antologiích a časopisech), dělal jazykové korektury, trochu překládal. Jednou by chtěl být redaktorem časopisu.

Studium: Kojot před lety dlouho studoval a nyní opět studuje filosofii – formálně i neformálně. Formálně je to těžší, protože se neučí tak rychle jako kdysi. Dostuduje někdy Kojot? Doufá, že neformálně nikdy. A formálně? Toť ovšem otázka do pranice! Pokud ano, bude za tím opravdu velká dřina...

Filosofie: Kojot dospěl k závěru, že v jeho případě ještě nenastal čas pro odpovědi a je třeba zkoumat otázky. Proto se nepřiklání k žádnému konkrétnímu filosofickému směru, nicméně má rád Poppera, analytickou filosofii, Epikúra, Friedricha Nietzscheho, Gastona Bachelarda, Gillese Lipovetského a Immanuela Kanta.

Náboženství: Kojot v prvé řadě hledá a nachází Posvátno v Životě jako takovém – v živoucí přírodě i v lidech. Rovněž některé příběhy vnímá jako numinózní. Dále pak (řekněme z formálnějšího hlediska) je víceméně laveyánský satanista a je členem Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy. Na satanismu se Kojotovi líbí to, že je nedogmatický, pragmatický a nabízí srozumitelnou a praktickou životní filosofii založenou na seberealizaci podmíněné zodpovědností, a v neposlední řadě se mu líbí "temná" satanská estetika. Kromě toho se zasvětil duchům šťastného húdú, kteří mu převrátili život vzhůru nohama a přesvědčili jej, že světonázor neznamená mnoho. Očekává od nichmimo jiné i jistý vhled do mystérií smrti, jež klasický satanismus zodpovědět nedokáže.

Bohové: Jako osobního boha si Kojot zvolil slovanského boha stád a podsvětí Velese, obrací se k indiánskému Kojotovi a jiným Tricksterům, jak již bylo řečeno, zasvětil se loanům – duchům šťastného húdú, pracuje také s bytostmi pocházejícími z příběhů Howarda Phillipse Lovecrafta. Vychází dobře se spoustou dalších bohů, ale má problém například se starozákonním Jahvem – Hospodinem a evangelikálním Ježíšem (katolickou, pravoslavnou i evangelickou formu Ježíše pokládá za relativně civilizované bohy a zaujímá k nim víceméně neutrální postoj); k Alláhovi zaujímá postoj velmi rezervovaný... Praxe a prožitek je pro Kojota důležitější než víra; bohové jsou pro Kojota něčím jako ideou, lidským výtvorem, případně, možná, i výtvorem jiných bytostí. Jednoznačnou odpověď na otázku kdo nebo co bohové a duchové jsou Kojot nemá.

Politika: Kojot je víceméně pravostředový liberál. Snadno se domluví i s levicovým liberálem, konzervativci (ať už jsou vpravo nebo vlevo) jej spíše děsí. Věří, že demokracie, navzdory jejím chybám, je dobrý politický systém, protože umožňuje nekrvavou cestou svrhnout vládce, kteří ztratili podporu veřejnosti. Kojot si uvědomuje nebezpečí v přesunu moci do rukou velkých korporací, ale netuší, co by se proti tomu dalo podniknout...

Četba: Pokud jde o beletrii, dává Kojot přednost literární fantastice. Jeho srdečními autory jsou Howard Phillips Lovecraft, Neil Gaiman a Jorge Louis Borges. V poesii preferuje krátké básně, v dlouhých se snadno ztrácí a nemá s nimi trpělivost. Má rád haiku, čínskou poesii, aztécké básně, surrealisty, Miroslava Fišmeistera a Octavia Paze. Dalším Kojotovým oblíbeným žánrem je populárněvědná literatura ze všech oblastí přírodních věd a v neposlední řadě čas od času čte také knihy zabývající se magií a okultismem.

Hudba: Cokoli, co Kojot právě potřebuje slyšet. Kdyby začal psát nějaká jména, byl by to momentální výběr, za týden by mohl být jiný. Žánrově skoro všechno snad kromě dechovky, primitivnějších variant popu a gospelů... Kojot neumí poslouchat hudbu jako kulisu, znervózňuje jej to. Jedinou výjimkou je poslech hudby při umývání nádobí.

Filmy: Kojot má filmy rád a dává přednost snímkům s fantastickou tematikou. Pořád dokola je schopen "sjíždět" Pána prstenů, Matrixovou trilogii a Watchmen. Ale má spoustu dalších oblíbených filmů, jejichž výčet by byl nemožně dlouhý... Pokud by měl volit, který film by si pustil krátce před smrtí, pak by se rozhodl pro film Dead man.

Koníčky: Kromě psaní textů všeho druhu, což je leitmotiv Kojotova života (stejně jako záliba v mystifikacích), amatérského výtvarničení, četby, koukání na filmy, provozování magie, a také letmého zaobírání se cizími jazyky, je to chov zvířat. Kojot má fenku Elišku, kočky Čikitu a Zinu, dále pak několik potkanů, pískomily, křečíka džungarského a všemožné plazy, z nichž je třeba zmínit agamu, gekončíky, blavory a různé druhy hadů. Vlastní rovněž jednu neskutečně nudnou ropuchu (Bufo marinus) s překrásnýma očima.

Nemoc: Kojot se léčí s bipolární afektivní poruchou (dříve se tomu říkalo "maniodepresivní psychóza") s převládajícími depresemi. Je sice pravda, že si prošel peklem a několikrát se málem sprovodil ze světa, na druhou stranu získal díky své nemoci takové znalosti o svém nitru, o nichž se "normálním" lidem často ani nesní...

Zdroj:http://kojot.name/828390-o-mne-aneb-kdo-je-kojot.php