Rudolf Steiner

Životopis

Narodil se 26.2.1861 v Kraljevci v bývalé Jugoslávii, tj. na tehdejším pomezí Východu a Západu, tj. tam, kde se západoevropský vývojový proud, vrcholící ve středoevropské kultuře Němců, střetá s proudem východoevropských Slovanů. Jako dítě prožil Rudolf Steiner (dále jen RS) mnohou změnu ve svém okolí, počínaje přírodními krásami a zásahem lidských rukou do konfigurace krajiny konče. Jeho otec, jako zaměstnanec rakouské dráhy, byl totiž často překládán z místa na místo. Rodinné prostředí dalo RS vyrůstat v ryze intelektuálním, až volnomyšlenkářském prostředí, které sice nebylo nepřátelské křesťanství, bylo k němu však naprosto lhostejné.

V sedmi letech se u RS projevuje vnímavost pro duchovní světy působící v přírodě a schopnost nahlížet do světa zemřelých. Takto vyzbrojenému se mu pak stává první prožitek křesťanské bohoslužby či studium geometrie, mimořádně čistým duševním zážitkem. Od svých 14. let horlivě studuje Emanuela Kanta a velmi důkladně se seznamuje s veškerou lidskou filosofií. To mu později umožní logicky se vypořádat se všemi filosofickými směry a s jejich hlavními představiteli, jejichž díla velmi zasvěceně rozebírá ve svých přednáškách i v knižním zpracování. (např. “Filosofie svobody”, “Záhady filosofie” atp.)

S přírodními vědami se RS seznamuje při studiu na reálce ve Vídeňském Novém Městě a na Vysoké škole technické ve Vídni. V té době (jak se RS zmiňuje) se mu projevuje jeho “duchovní učitel”, který jej nabádá aby “vlezl do kůže draka”, má-li jej přemoci. To je pokyn, ukazující jasnovidci cestu dolů do fyzického světa. A z tohoto fyzického světa skutečně velmi významně zasahují do duševního života RS spisy J.W.Goetha, na jejichž vydávání se, na doporučení prof. Schröera, RS podílí. Zejména v průběhu jeho sedmileté práce v Goethově a Schillerově archívu ve Výmaru (1890 - 1896) zasahuje Goethovo dílo a zejména Goethův přírodovědecký způsob myšlení, hluboko do jasnozřivosti RS. Jakoby byl vlivem Goethovy mrtvé litery vnesen do živého obsahu imaginace RS racionální logický řád a metodicky badatelský přístup k duchovním světům se RS stal trvalou samozřejmostí. Jakoby se RS teprve nyní úplně vtělil do svého fyzického těla. Zde ve výmarském centru německé kultury vznikají jeho filosofické spisy: “Pravda a věda” a především “Filosofie svobody” (1894). V těchto dílech je patrný vzestup ducha RS k čistému myšlení (nezaměňuj s rozumováním) a k tvořivé mravní fantasii. Jednou provždy je zde RS deklarován nejvyšší ideál světového vývoje, tj. individuální svoboda člověka, který se line jako Ariadnina nit veškerým jeho dílem.

Reakce “vlivných” na tento ideál byla záporná. Do té doby uznávaný vědec a literární badatel se rázem dostává do izolace.

V r.1897 odchází RS do Berlína, kde se v té době kumulují rozkladné tendence doby. Zde po překonání zatěžkávací zkoušky, vystaven vnějším rozkladným vlivům, dospívá jeho vnitřní zření k zážitku Krista, k zasvěcení do mystérií “já” a jeho kosmické příčiny. Tím je pro RS nalezen, lidskému egu ztracený, spojovací most mezi světem absolutního ducha a světem relativní přírody. Počátek posledního století druhého tisíciletí po Kr. (r. 1900) zastihuje RS již jako duchovního badatele a učitele nikoliv snad nevzdělaných národů, ale vzdělaných a svéprávných jednotlivců, kteří se svobodně rozhodli jeho učení přijmout.

RS zahajuje své životní poslání cyklem přednášek o mystice a o křesťanství jako o mystické skutečnosti. Tyto přednášky záhy vycházejí knižně. V izolaci, v níž se RS ocitl nalezl jen jediné prostředí, jež bylo schopno s jistým porozuměním přijímat jeho sdělení. Bylo to prostředí mezinárodní Theosofické společnosti, orientované na východní esoteriku. Záhy je RS postaven do čela německé sekce této společnosti, kde důsledně učí esoterice křesťanské, která v sobě ovšem zahrnuje i esoteriku orientální. RS však nečerpá obsah svých sdělení ze zevně dochovaných tradic východu a západu, ale (jak sám uvádí) z výsledků svého bádání v duchovních světech (např. v kronice akaša). Středem veškerého poznání je pro RS Kristus, jenž orientu chybí. V tomto duchu vznikají jeho základní duchovně vědecká díla: “Theosofie” (1904), “Jak poznáme vyšší světy” (1904), “Tajná věda” (1909) a nesčetné přednáškové cykly realizované v rámci jeho Esoterní školy, kterou vedl v letech 1904 - 1914. Tyto přednášky, ale i přednášky v pozdějších obdobích, byly RS přednášeny doslova “z patra”, bez jakékoliv písemné či jiné přípravy. RS si sice neustále zapisoval poznámky o svých objevech, nikdy (jak sám praví) se k nim však již nevrací, nečerpá z nich. Poznámka mu neslouží k zapamatování si příslušného objevu, ale k jeho vyjádření v pojmech. Jakmile je pojem nalezen, splnila (pro RS) poznámka svůj úkol a není ji více zapotřebí.

Než jeho pravidelné posluchače napadlo přednášky stenotipicky zaznamenávat, a než se toto zaznamenávání stalo systematickým, zmizely mnohé z prvních přednášek RS v nenávratnu. Od RS nikdy nepřišel podnět k zaznamenávání jeho přednášek, a v převážné většině případů konečný záznam ani neviděl. Sděloval, a nechával na svobodné vůli posluchačů, jak se sděleným naloží. Tím je dáno, že převážná část sdělení RS, je zachována jen v záznamech, pořizovaných znalci těsnopisu, nikoliv znalci duchovní vědy. Ač RS nalezl v Theosofické společnosti porozumění, přece ve své době nemohl být pochopen a záznamy jeho přednášek o tom výmluvně vypovídají. Přece však jsou tyto zápisy velmi cenné. Neboť ač nemohly zachytit Steinerova ducha, přece dokázaly zaznamenat potřebné duševní ladění, jež dokázal v posluchačích vyvolat, a víceméně zdařile zachovaly Steinerův pojmový systém a logický postup výkladu, jenž dává čtenáři těchto záznamů možnost i po letech pochopit, co chtěl vlastně říci. Sdělení RS jsou přístupná každému, kdo není líný myslet! RS se sice ve své době velmi těžce potýkal s problémem naprostého nedostatku pojmů vhodných pro vyjadřování skutečností duševního a duchovního světa. Občas to sám naznačuje a podotýká, že přijde doba, resp. někdo, kdy bude možno tyto věci vyjádřit přesněji.

V r. 1910 tvoří universální duch RS čtyři mysterijní dramata, v nichž je umělecky zobrazena cesta současného člověka k zasvěcení, k poznání. Pro jejich provedení a vůbec pro potřeby pěstování metodicky podložené duchovní vědy, se ukazuje potřeba zřídit přiměřený stánek. To je signálem k projektu a realizaci “Goethovy” stavby, jak ji nazývá sám RS, v Dornachu ve Švýcarsku (1913 - 1922). Tato stavba nakonec přece jen dostane jméno “Goetheanum”, ačkoliv ji členové společnosti od počátku nazývali jménem Steinerovým. Architektem nezvyklé, do sebe zaklesnuté dvoukopulovité dřevěné stavby, jež jakoby naznačovala spojení dvou protichůdných vývojových proudů, postupujících ze dvou stran, byl samozřejmě RS. Tuto stavbu však stihl na Silvestra 1922 týž osud jako české Národní divadlo r 1881. Na jejím místě bylo tedy postaveno nové Goetheanum jehož architektem byl opět RS. Kupodivu RS nedal obnovit původní projekt, ale vytvořil projekt nový. Tato nová, tentokrát betonová stavba, jakoby chtěla zachytit dynamický tvořivý pohyb myslícího ducha, napodobujícího červa bájného Fénixe, jenž se dle verze Klimenta papeže rozvíjí, nikoliv z popela, ale ze šťáv svého starého těla. Z dřívější dřevěné dvojnosti se nyní stává (co do obsahu) kamenná jednota, jakoby oba předchozí proudy vykrystalizovaly ve společném umělém drahokamu, jenž zbývá už jen očistit vybrousit v ušlechtilý briliant. Jakoby plody starého vývoje musely osudově skončit v očistném ohni, aby se na jejich místě mohl objevit plod nový. Takto nám ovšem RS zanechal celé svoje dílo! Architekty jeho obnovy však již musíme být my sami a stejně tak si ho sami musíme vybrousit.

Touto stavbou byl dán světové architektuře podnět, jenž jí (jak praví RS) vlastně mělo dát baroko. A v současné době se již objevují první červánky pochopení Steinerova díla. Nové impulsy Steinerova ducha se ovšem projevují i v jiných uměleckých oborech, ať již výtvarných (nauka o barvách, o světle a stínu, malba, plastika), pohybových (eurythmie) či v rétorice (utváření řeči “Sprachgestaltung”).

Jako se od RS odvrátily intelektuální, vědecké a mocenské kruhy pro jeho ideu individuální lidské svobody, tak se RS odvrátil od Theosofické společnosti, pro ideu Kristovu, a založil v r. 1913 Anthroposofickou společnost. (v témže roce se ustavuje Anthr. spol. i v čs. zemích). Centrum hnutí je definitivně přeneseno z Berlína do Dornachu.

Od r. 1917 jakoby z Anthroposofického hnutí vycházely misie v podobě tzv. “dceřinných hnutí”. Tato hnutí vznikají z iniciativy lidí, kteří se v různých oborech lidské činnosti chtějí dát inspirovat RS a proto se na něho obracejí s žádostí o radu.

Jako první se takto objevuje impuls sociální, z něhož se vyvíjí hnutí za trojčlenný sociální organismus, jenž by měl v sociální praxi realizovat objektivní podmínky pro uskutečnění ideje individuální svobody člověka. Toto hnutí se setkalo s umíněným nezájmem mocných, pro něž jsou občané stádem, neschopným se postarat ani o své osobní záležitosti.

Relativně úspěšnějším hnutím je tzv. Waldorfská pedagogika, která je zaměřena na harmonické rozvíjení osobnosti, jejích individuálních schopností, čímž má být umožněna realizace subjektivních předpokladů pro uskutečnění vývoje individuální svobody člověka.

“Třetí dcerou” je anthroposoficky inspirovaná medicína, zejména v oboru diagnostiky a z ní vycházející vývoj nových homeopatických léků (Weleda), vč. léčivé eurythmie i léčivé pedagogiky pro mentálně postižené děti. Na žádost teologů uskutečnil RS přípravné kursy pro založení hnutní tzv. “Obce křesťanů”.

Zvlášť úspěšnou “dcerou” se až dosud stalo tzv. “biodynamické zemědělství”, z něhož nyní vzniká i obor “biodynamického zahrádkářství”, úspěšně řešící mj. i otázku ekologické čistoty potravin a na základě vhodné produkce a specifických postupů i otázku kontaminace půdy.

To co bylo odmítnuto mocnými “otci”, jako idea trojčlenného sociálního organismu, to bylo RS zaseto na žádost bezmocných “dcer”, jako životní praxe ve sféře “duchovní” (např. Waldorfské školství), “politické” (např. křesťanské samosprávní obce) i “hospodářské” (např. biodynamické zemědělství).

Goethem prodchnutý RS se nikde nestaví do role zakladatele, ale rozsévá potřebné inspirace tam, kde je o ně požádáno, podobně jako žádal velkomoravský Svatopluk, zvaný Rostislav, o věrozvěsty v Římě i v Byzanci. Z vlastní iniciativy inspiruje RS jen v rámci svých přednášek, zaměřených na sdělování výsledků svého bádání v duševních a duchovních světech, konfrontovaných s realitou smyslového světa. Zde tedy berou svůj počátek impulsy RS, týkající se, filosofie, dějin filosofie, dějin umění, historie, sociologie, psychologie, psychiatrie a ostatních přírodních věd, jako např. anatomie, astronomie, meteorologie, geologie, botaniky, zoologie atp.

V r. 1923 se RS, působící v Anthroposofické společnosti až dosud jako externí učitel, staví do jejího čela a spojuje s ní svou individuální karmu. Jádrem této společnosti je Svobodná vysoká škola pro duchovní vědu, jež má do budoucnosti působit jako inspirační zdroj kultury nové doby, proudící do všech oblastí sociálního života. Závratným tempem vystupňované pracovní úsilí RS, konajícího každodenně svá vyčerpávající, bez regenerace tělesné zdraví rozvracející duchovní bádání, vedle často až pětkrát denně organisovaných přednášek, kursech atp., konečně vyčerpalo jeho fyzické síly. Přátele, kteří k němu chodí o radu se svými zdravotními problémy a vyslovují obavu o jeho zdraví, bere stranou a vysvětluje jim, že u něho je to něco jiného. Na podzim r. 1924 RS uléhá v dosud nedokončeném novém Goetheanu u nohou monumentální sochy Kristovy, kterou sám vytvořil. Na svém loži však pokračuje ve své práci dál.

30. března 1925 se rozloučil s kruhem nejbližších přátel, sepjal ruce, sám zavřel oči a naposledy vydechl.

Nové Goetheanum bylo dokončeno až po jeho smrti a v současné době má dojít k jeho vnitřnímu vybrušování. Nechť je tomu tak i s ostatním jeho dílem.

Zdroj:www.rudolf-steiner.estranky.cz