Petr Bezruč

Životopis

Petr Bezruč je literární pseudonym připisovaný Vladimíru Vaškovi.

Petr Bezruč byl český básník, který vystoupil se svou jedinou sbírkou, Slezským číslem (později známou jako Slezské písně) na začátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů. Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu.

Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost rukopisů Královedvorského a Zelenohorského a obvinil Václava Hanku z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem.
V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto tráví malý Vladimír Vašek v Háji u Opavy, kam se vrací jeho otec za svou zálibou - lovem. Dětství Vladimíra Vaška je však poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Antonín Vašek umírá na tuberkulózu v roce 1880. Marie Vašková tak zůstává se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci.

V roce 1881 začíná Vladimír Vašek navštěvovat brněnské gymnázium. Nejhorší prospěch má z němčiny, matematiky a zpěvu. Sám básník později přiznává, že hudbě nikdy nerozuměl. Učitel zpěvu ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (ein ton=jeden tón), protože všechny písně zpíval v jediném tónu. Naopak prospívá v řečtině. Během gymnaziálních let již píše první verše, které se však nezachovaly. Většinou se však jednalo o ironické veršovánky namířené proti profesorům. Je ovlivněn četbou Vrchlického, Čecha, Nerudy, Hölderlina a Poea. Již ve čtrnácti se však naučil rusky a četl Puškina a Lermontova v originále.
Po ukončení gymnázia (prospěch se mu trvale zhoršoval) uvažuje o vstupu do kláštera. Nakonec se však rozhoduje pro studium klasické filologie v Praze.

Tři roky (1885-1888) studoval v Praze klasickou filologii, studia však nedokončil. Zde získal zálibu v antice i etymologii. Není bez zajímavosti, že mezi jeho učitele patřili T. G. Masaryk, Josef Durdík, Jaroslav Goll, Otakar Hostinský. V této době tráví nejvíce času v hospodách a kavárnách. Více než studiu se věnuje kartám a pitkám se spolužáky. Setkává se zde poprvé s Janem Herbenem a také s Vilémem Mrštíkem, se kterým diskutuje o literatuře. Stále častěji však propadá melancholii a uzavírá se do sebe. Neúčastní se žádných politických ani národních aktivit. Sám později přiznává, že nenavštívil ani Národní divadlo ani katedrálu sv. Víta.

V roce 1888, kdy se vrací z Prahy do Brna je situace rodiny kritická. Jeho matka se musela zadlužit, aby uživila pět Vaškových sourozenců. Musel si proto hledat nějaké zaměstnání, avšak nejevil žádnou snahu, aby alespoň trochu pomohl matce. Získal místo písaře zemského výboru jen díky přímluvám matky. Rodině však nijak nepomáhá, přestože by mohl. Žije v jakési apatii, ze které jej dokáže dostat jen alkohol, cigarety a první příležitostné výlety do okolí Brna. Objevují se první příznaky plicní choroby. V této době se pokouší psát prozaické črty a z této doby také pochází Studie z Café Lustig, která je otištěna v časopise Švanda dudák během roku 1889 pod pseudonymem Ratibor Suk. V tomtéž roce začíná pracovat na poště. Teprve v roce 1891 skládá úřednickou zkoušku, která mu zaručuje platový postup, a po ní je ihned přidělen na poštu v Místku.

Vaškův pobyt v Místku v letech 1891-1893 je pro vznik Slezských písní stěžejní. Vašek je v malém městečku Místek jako poštovní úředník místními automaticky přiřazen k „honoraci“. Dále pokračuje v nevázaném životě, avšak začíná si všímat velké lidské bídy Frýdecka. Nejprve bydlí v obci Koloredov u Místku, později bydlí u řezníka Lyska na Ostravské ulici v Místku. Začátkem roku 1892 se Vašek seznamuje s Ondřejem Boleslavem Petrem v hostinci manželů Sagonových. Zde vzniká osudové přátelství s Ondřejem Boleslavem Petrem, které Vaška tolik poznamenalo. O. B. Petr byl učitel, divadelník a vlastenec, jehož život jakoby se promítal v mnoha básních Slezských písní a vedl také k teoriím o možném (spolu)autorství. V každém případě se zrodilo veliké přátelství. Oba psali verše, spolu vyráželi na túry po kraji, kde Petr seznamoval Vaška s historií a problémy jednotlivých vesnic. Byl to právě vášnivý slezský vlastenec O. B. Petr, který obrátil Vaškovu pozornost k sociální a národní otázce Slezska. O. B. Petr seznámil Vaška také s Maryčkou Sagonovou (svou nešťastnou láskou). Vašek se nejprve zamiloval do Maryčky Sagonové a později do Dody Bezručové. Tito dva lidé (Petr a Bezručová) byli nejbližšími přáteli Vaška v Místku. Pozdější Vaškův pseudonym Petr Bezruč k tomu odkazuje.
Zde v Místku tak začíná přerod apatického Vaška ve vášnivého zastánce práv chudých slezských lidí. Nemáme však žádné svědectví o tom, že jádro Slezských písní vzniklo již za pobytu v Místku. Mnohé básně Slezských písní však reáliemi odkazují do doby před rok 1891(!). Naopak mnohé básně musely být napsány později, protože popisují události pozdějších let.
V roce 1893 spáchal jeho nejlepší přítel O. B. Petr sebevraždu a Vladimír Vašek si podává žádost o přeložení do Brna, ta je kladně vyřízena a on ještě v témže roce nastupuje na nádražní poštu v Brně. V roce 1894 umírá Marie Vašková a Vašek se začíná starat o mladšího sourozence Antonína. Jezdí za svým bratrem Ladislavem do Kostelce na Hané. Odtud se datuje jeho vztah k Hané.

Zdroj:Wikipedia

Štítky