Jaroslav Kovanda

Životopis

Básník a publicista Jaroslav Kovanda se narodil 26. února 1941 ve Zlíně. Vystudoval jedenáctiletku v Gottwaldově a Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Živil se jako učitel, korektor, kulisák, topič, jevištní mistr a scénograf.

V letech 1997-2006 vydával a byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno. Kromě literatury se věnuje malířství, sochařství a typografické práci. Žije ve Zlíně.
Poezie Jaroslava Kovandy představuje od pozdního oficiálního debutu Za oknem Erben svébytný jazykový experiment, v němž se prolínají archaické výrazy s dialektem, autorskými neologismy, ale i s vizuálně atraktivními kreacemi, které navazují na tradici tuzemské konkrétní poezie. V Kovandových verších procházíme krajinami básníkových vzpomínek, vstupujeme do míst a času, která spontánně vyvěrají ze subjektivní paměti, ale ve svých obrysech skládají dohromady archetypální mapu světa, ve kterém žijeme, zejména v posledním století. „Poezii chápu jako dokument doby,“ vysvětluje Kovanda, „jako bychom si ukazovali diáky. Vy jste nějaké zaznamenal, já mám ve sbírce na očním pozadí jiné. Poezie se je snaží nějak vtipně, překvapivě nebo originálně poskládat a ukázat: hle, takový jsem. A když jsem zaneřáděný, jsou moje diáky zaneřáděné, a když myslím jenom na prachy, tak jsou ty básně ubohé, a když myslím, že žiju v zázraku, může mít poezie něco z toho, co je za zrakem.“ Kovandův výraz sice je definitivní coby permanentní očité svědectví kolářovského typu, na straně druhé básník v každém svém opusu je těkajícím a nervním pokušitelem básnických forem a možností jazyka. Z jeho tajuplné estetické mlýnice vzešla jako druhý titul Legenda o Svedrupovi, sbírka, která čtenáře přenáší do 30. a 40. let minulého století, do klubka groteskních i tragických historek, jimž vévodí švejkovsky či pepinovsky bodrá figura lidového vypravěče Jana Fily vulgo Svedrupa, Kovandova strýce. Rozsáhlé epické básně, které Kovanda sestavoval z útržků vyprávění svého otce, svírá jediná postava a jediný příběh a jsou protipólem veršové tříště, básnických torz a poetických náčrtů, které autor poskládal do svého třetího titulu nazvaného Odpolední klid. V této knížce se Kovanda navrací k 50. létům, oné „schizofrenní době“, kdy „slýchal jsem něco jiného ve škole a něco jiného doma“, a ve strohých a dynamických básních promílá postupy literární avantgardy (především poetismu a surrealismu), civilismu, poetiky beat generation i prvků experimentální poezie. Opětovné výrazové zklidnění přináší knížka sonetů Nebe nad kantýnou, byť i v tomto případě jde především o polemiku s tradiční podobou shakespearovské znělky, která v Kovandově pojetí vedle své dokumentární roviny nepřestává být půvabným panoptikem jazyka o sobě.

Zdroj:http://www.czechlit.cz/autori/kovanda-jaroslav/

Štítky