Hollywood

Anotace

Za vnější fasádou hovorového jazyka ulice s oslavami chlastu, šoustání, sraní, střídání zaměstnání, žen i podnájmů můžeme objevit skutečnou osobnost Charlese Bukowského s jeho permanentními pocity méněcennosti, společenského podřadnosti ale i přes proklamovanou chlapáckost i hlubokou citlivostí, empatií a bystrým úsudkem. To co však činí z Charlese Bukowského originálem vysoko čnějícím nad zástupy svých napodobitelů a literárních plagiátorů je desetiletá zkušenost životního dna a osobní destrukce, kterou Bukowski opatřil patřičným nadhledem, sebeironií a velmi originálním smyslem pro humor. To vše ruku v ruce s pěstěním pocitu vlastní výjimečnosti ať již jako člověka tak jako spisovatele a zneuznaného následovníka Ernesta Hemingwaye a Francise Scotta Fitzgeralda.
Nicméně ať je Charles Bukowski brán jako kultovní autor zejména dospívající mládeže tak, že je literární kritikou jen blahosklonně ignorován, s nadhledem a patřičným odstupem nelze nevzít v úvahu fakt, že Bukowski je jedním z nejautentičtějších amerických autorů 20. století.
Jistě Bukowskému chybí dávka sebekritiky tak, že jeho dílo se nevyznačuje nijak velkou košatostí potažmo šíří svých námětů tak, že se do značné míry opakuje a v mnoha variacích vykrádá samo sebe, nicméně snad právě jen proto, že nám v postatě to samé Bukowski vypověděl v mnoha stovkách povídek v tisících básních jsme ochotni přistoupit na to, že nás netahá za nos a jeho dílo má velký existenciální podtext.
Avšak jak plyne z předešlých řádků, Bukowského opakující se předloha alter ega Chinaskiho se poměrně záhy vyčerpává a zvláště od počátku 80. let, kdy se de facto stal uznávaný spisovatel, je již pro Bukowského velmi těžké ve 100× vyřčeném a 100× zopakovaném hledat nový rozměr. A právě tímto neduhem trpí i jedno z Bukowského pozdních děl Hollywood, jež komentuje těžký vznik celovečerní filmu s Bukowského scénářem - Štamgast z roku 1987. Bukowski si je v Hollywoodu vědom, že úlohu onoho věčného mladíka nelze hrát do nekonečna, představuje sám sebe již jen jako zestárlého opilce, který se baví buď sázkami na dostihy či psaním básní, což prokládá velmi nevěrohodnými obrazy z života hollywoodské společnosti. Avšak je-li znakem, průvodním jevem a současně i důvodem, proč Bukowského číst, obrovská životní energie, vitalita i naděje, že i z té nejtemnější životní situace si lze přinejmenším odnést neopakovatelnou zkušenost a nadhled, není příliš mnoho důvodů, proč Hollywood vlastně číst.