Mezi rakví a Araratem
němčina
Obsah
Ararat je jak známo biblická hora, kde po potopě světa, když vody opadly, dal Stvořitel přistát Noemovi s jeho archou. Lodice ve svých útrobách krom lidí měla i další živočišstvo a rostlinstvo, aby na Zemi mohl vzniknout nový, od nepravostí očištěný život. Rakev nebývá jen schrána pro nebožtíky, ale v přeneseném smyslu často i symbol čehosi těsného, pustého, vyprahlého, co se s pravým životem (jak také!) nepříliš srovnává.
Tyto dva neobvyklé výrazy jsou i opěrnými body Steinbergova textu. Z matičky Země je na dlouhou pouť vesmírem vyslána obrovská loď, jejímž úkolem je sbírat v kosmu údaje o takových i onakých formách života. Loď je vybavena na velmi dlouhý let, počítá se s tím, že zpátky za Zemi, pokud vůbec, dorazí teprve potomci těch, kdož ono téměř nekonečné putování započali. Kolikáté to bude pokolení, to si nikdo nedovede představit. Ti, kdož úkol posádce kdysi dali, nemysleli však na všechno: člověk, je-li zbaven svého přirozeného prostředí, a to na velmi dlouho, degeneruje nejprve fyzicky, později i psychicky. Má se tedy za každou cenu dodržet původní pdooba úlohy, kvůli níž posádka do vesmíru vzlétla, ačkoliv se již začíná objevovat nebezpečí, že lidé postupně zbavovaní své nejpodstatnější podstaty – toho, co z nich lidi vůbec činí – nebudou schopni původní cíl dodržet? Nebude zapotřebí změnit cesty a způsoby, jak se daného úkolu zhostit? A to třeba i velmi zásadně?
Jak se podaří vyřešit tuto hádanku, kvůli níž se obyvatelé hvězdoletu rozdělí na dva téměř osudově nesmiřitelné tábory? Román, který o tom všem vypráví, je věru něčím víc než pouhou utopií.
| Nakladatel: | Mladá fronta |
| ISBN: | 23-021-84 |
| Termín: | 1984 |
| Pořadí vydání: | 1 |
| Jazyk: |  čeština |
| Rozsah (počet stran): | 183 |
| Formát (výška x šířka): | 210 x 135 mm |
| Vazba: | pevná vázaná s přebalem |
| Materiál: | kniha |
| Náklad (počet výtisků): | 50000 |
| Edice: | edice 13 |
Anotace
Ararat je jak známo biblická hora, kde po potopě světa, když vody opadly, dal Stvořitel přistát Noemovi s jeho archou. Lodice ve svých útrobách krom lidí měla i další živočišstvo a rostlinstvo, aby na Zemi mohl vzniknout nový, od nepravostí očištěný život. Rakev nebývá jen schrána pro nebožtíky, ale v přeneseném smyslu často i symbol čehosi těsného, pustého, vyprahlého, co se s pravým životem (jak také!) nepříliš srovnává.
Tyto dva neobvyklé výrazy jsou i opěrnými body Steinbergova textu. Z matičky Země je na dlouhou pouť vesmírem vyslána obrovská loď, jejímž úkolem je sbírat v kosmu údaje o takových i onakých formách života. Loď je vybavena na velmi dlouhý let, počítá se s tím, že zpátky za Zemi, pokud vůbec, dorazí teprve potomci těch, kdož ono téměř nekonečné putování započali. Kolikáté to bude pokolení, to si nikdo nedovede představit. Ti, kdož úkol posádce kdysi dali, nemysleli však na všechno: člověk, je-li zbaven svého přirozeného prostředí, a to na velmi dlouho, degeneruje nejprve fyzicky, později i psychicky. Má se tedy za každou cenu dodržet původní pdooba úlohy, kvůli níž posádka do vesmíru vzlétla, ačkoliv se již začíná objevovat nebezpečí, že lidé postupně zbavovaní své nejpodstatnější podstaty – toho, co z nich lidi vůbec činí – nebudou schopni původní cíl dodržet? Nebude zapotřebí změnit cesty a způsoby, jak se daného úkolu zhostit? A to třeba i velmi zásadně?
Jak se podaří vyřešit tuto hádanku, kvůli níž se obyvatelé hvězdoletu rozdělí na dva téměř osudově nesmiřitelné tábory? Román, který o tom všem vypráví, je věru něčím víc než pouhou utopií.