Černá hodinka

Anotace

Ve své nové knížce se autor opět vrací k pramenům, které jsou takřka nevyčerpatelné. Nechal se inspirovat starými kronikami, ale i prameny víceméně úředního charakteru. Využívá například purkrechtních knih, pramenů memoárové povahy, kronik obecních i specializovaných jako třeba Hejzlarovy a Maisnerovy kroniky mlýnů na Zlatém potoce. Ze starších pramenů jsou to kroniky Křečkova a Beerova z 19. století aj. Sto dvacet příběhů, historek a vyprávění rozdělil do deseti tuctů - tematických okruhů, které vždy dvanáct příběhů volně spojují. Zastřešujícím momentem je pak rámec „černých hodinek“, který může sloužit i jako inspirativní moment pro čtenáře. Příběhy obsahují snad všechna myslitelná obsahová zaměření. Najdeme zde příhody veselé, smutné až tragické, některé jsou laděné do hororové atmosféry, některé svým charakterem inklinují spíše do oblasti nejrůznějších klípků. Zkrátka všechno to, co se za starých dob při „černých hodinkách“ vyprávělo a semlelo. Živý vyprávěcí styl je obohacován přímými citacemi kronikářských pramenů a činí z knížky dobrého společníka nejen pro dlouhé zimní večery, ale třeba i na dovolenou, nebo prostě jen tam, kde si chceme odpočinout od každodenního shonu a prožít zajímavé okamžiky spolu s generacemi dávno již odešlými.