Legie, můj život

Anotace

Poté, co se v Československu chopili moci komunisté, založil Pavel Knihař ilegální organizaci Svaz svobodných studentů, vydávající časopis Svobodný hlas. V červnu 1948 byl zatčen Státní bezpečností a surově vyslýchán v Bartolomějské. Po propuštění se rozhodl emigrovat na Západ a pokračovat v boji proti totalitnímu režimu. Bylo mu pouhých sedmnáct let, když počátkem listopadu 1948 vstoupil do řad francouzské cizinecké legie. Po výcviku byl odeslán do Indočíny, kde po dobu čtyř let nepřetržitě bojoval s Viet Minhem. Mladý muž se vypracoval ve vynikajícího velitele čety. Za statečnost v boji s nepřítelem obdržel mnoho vyznamenání, včetně nejvyššího ocenění pro poddůstojníky, Médaille Militaire. Po skončení války v jihovýchodní Asii se zúčastnil alžírského konfliktu, který si svoji tvrdostí nezadal s Vietnamem. Legionářská kariéra Pavla Knihaře je v kontextu ostatních Čechoslováků bezprecedentní. Začal jako vojín a po třiceti letech odešel do výslužby jako kapitán. Později byl povýšen do hodnosti velitele praporu (český ekvivalent podplukovník). Francie si natolik vážila jeho služeb, že jej ocenila Řádem komandéra čestné legie. Takové cti se předtím dostalo pouhým dvěma Čechoslovákům. Pavel Knihař žije nedaleko Marseille a je stále činný ve veteránských spolcích.