Romeo, Julie a tma

Obsah

Jan Otčenášek se narodil v roce 1924 v Praze na Žižkově, patří tedy k nešťastnému ročníku 24, postiženému za okupace totálním nasazením. Z těchto zkušeností Otčenášek vydatně čerpal náměty pro svou tvorbu.
V druhé polovině padesátých letech, tedy v době, kdy se česká próza osvobodila od starých schémat a rozhodla se ohlédnout znovu, pravdivěji a hlouběji, do nedávné minulosti, napsal Jan Otčenášek novelu Romeo, Julie a tma. Zařadil se tím mezi autory, kteří v oné době sáhli po židovské tematice (Škvorecký, Lustig, Fuks).

V novele ovšem nemá židovská problematika dominantní postavení. Hlavním tématem je spíše celkový generační pocit. Byl to právě palčivý pocit omezenosti, který pociťovala generace mladých lidí dospívajících během války. Zatímco toužili po rozletu, byli sráženi protektorátní realitou.

Jedním z této generace je i Otčenáškův „Romeo“ Pavel, syn krejčího, studentující posledním ročníkem gymnázium. Náhoda ho svede na lavičce v parku s židovskou dívkou Ester, která neuposlechla výzvy k nástupu do transportu. Nikoho už nemá, je bezradná a zoufalá. To probudí v Pavlovi rytířskost a soucit. Rozhodne se, že dívku ukryje ve svém kumbálku za otcovou dílnou ve starém činžovním domě. Tento čin není jen hnutím rodícího se přátelství a lásky, znamená také Pavlovu vzpouru proti protektorátní prozatímnosti, proti spoutanosti dobou, proti nemožnosti vlastní aktivity. Pavel se svým činem osvobozuje, i když na sebe bere břemeno, jehož tíhu si snad ani nedovede představit.

Těžké je už to, že se nesmí se svým tajemstvím nikomu svěřit, nic dozvědět ani jeho úzkostliví rodiče. Dělí se s dívkou o jídlo, stará se o ní. Z přátelství se postupně vyvine nádherná láska.

Vyhlášení stanného práva po atentátu na Heydricha ovšem posune jeho čin do roviny smrtelného nebezpečí pro celou rodinu. Přechovávání nehlášených osob se trestá smrtí. Pavlovi rodiče vše odhalí, zachovají se ale statečně a obětavě. Nebezpečím se však stává soused Rejsek, kolaborant a udavač, který začíná kroužit kolem dívčina úkrytu.

Ester se z lásky k Pavlovi odhodlá obětovat vlastní život - opouští svůj úkryt s vidinou jasné smrti. Nechce mít nikoho na svědomí, její odhalení by možná znamenalo popravu všech obyvatel domu, vybíhá proto na ulici. Je zastřelena v den, kdy se chystá odhalení atentátníků v Resslově ulici...

Jednání obou polodětských milenců je opravdové a krásné, v souladu s jejich citovou bezprostředností a charakterovou čistotou. Protože je však již v titulu knihy tma, tma absurdních, nelidských poměrů, nemůže jejich láska skončit jinak než tragicky.

Kniha nás upomíná na slavnou tragédii Williama Shakespeara, ale i na Rollandova Petra a Lucii či na Deník Anne Frankové.
Pro opravdovost zážitků z období okupace, psychologickou propracovanost a sevřenost formy je tato novela vrcholem Otčenáškovy tvorby a patří i k vrcholům české poválečné prózy.

více »»