Za kulturu lidovou a národní

Anotace

Nový svazek Sebraných spisů Zdeňka Nejedlého obsahuje programové projevy a stati o kultuře a umění od roku 1945 do roku 1951. Zdeněk Nejedlý ihned po svém návratu z Moskvy již 29. května 1945 narýsoval na večeru kulturních pracovníků v Praze směrnice dalšího vývoje české kultury. Volal po kultuře lidové a národní a po položení a obnovení základů české klasiky. Tento projev byl v definitivní formě otištěn až v roce 1948, v prvním ročníku nového Varu, neboť Zdeněk Nejedlý již v roce 1946 přešel do ministerstva sociální péče a třebaže i v této době literárně pracoval (napsal kromě jiného "Dějiny Sovětského svazu"), mohl se plně věnovat organisaci české kultury až po únoru 1948, kdy se vrátil zpět na ministerstvo školství, věd a umění. Z toho období jsou ostatní projevy a stati obsažené v této knize.
Tyto programové studie jsou pokračováním a organickou součástí Nejedlého díla a jsou nepřebernou studnicí pro naši marxisticko-leninskou kritiku a estetiku. Zde jsou na malé ploše zhuštěny zkušenosti a poznatky, ke kterým Zdeněk Nejedlý dospěl více než padesátiletou vědeckou prací a zápasy o novou českou kulturu. proto je to kniha nad jiné významná a aktuální. I zde vidíme, jak Nejedlý jako vždy vychází z české kultury, z jejích nejlepších, nejpokrokovějších tradic, jež dále rozvíjí a brání nejen proti útokům reakce, ale i proti sektářům a vulgarisátorům, kteří by se domnívali, že mohou najednou proletkultovsky vytvořit kulturu novou, bez souvislosti s celým dosavadním vývojem kultury národní.
Nejedlého projevy jsou založeny na hlubokém poznání a studiu a jsou současně těsně spjaty s aktuálními úkoly. Pro Zdeňka Nejedlého jako pro Maxima Gorkého je lid tvůrcem nejen všech hodnot materiálních, ale i duchových. Odtud hlavní kriterium kultury: lidovost.
Cesty k rozvoji českého umění, myšlení, kultury - mohla by se jmenovat tato nová kniha, neboť Zdeňku Nejedlému jde zde především o to, jak pomoci rozvoji české kultury, jež má vyjadřovat nejlepší snahy našeho lidu a současně vésti vpřed a formovat duši a charakter nového člověka, který nám dnes v období budování socialismu roste.
(Václav Pekárek, 12. září 1952)