| Vydání: 1953 - Československý spisovatel 15.11.2011 v 12:27 V téhle knize je toho strašně moc, ale máloco je pořádně dovedené do konce. U "vyšších" problémů se asi počítá s tím, že každý ví, jak se věci budou vyvíjet, když je vzali do rukou soudruzi. Zvlášť dnešní čtenář to ví moc dobře. Ale co dílčí příběhy jednotlivých hrdinů? Řezáč co do počtu postav rozhodně nebyl žádný troškař. Až z těch davů jde hrůza. Autor to zdánlivě vyřešil tak, že každé postavě přisoudil výrazné vnější atributy, díky kterým se čtenář nejen orientuje, ale brzy se v Potočné sám takřka zabydlí. To je skvělé. Ale někde uprostřed se mi ztratili Rejzek s tou Němkou a teď vůbec nemůžu přijít na to, co se s nimi stalo. Ve snaze o komplexnost jsou zanedbány nejslibnější dějové linky - např. stíhání Magerové. O odfláknutých milostných zápletkách, zcela podléhajících dobovému schematismu, darmo mluvit. Láska mezi soudruhy a soudružkami je automaticky oboustranná a samozřejmě velmi cudná. V náznacích se sice objevuje nějaké planutí, ale osobně na mě Zdenina "mladá, tvrdá hruď" působí zase spíš budovatelsky než žensky přitažlivě.___ Těžko říct, jak moc realistické jsou pasáže o průběhu odsunu, ale působivost se jim upřít nedá. Útoky na české buržousty (ironické líčení Trncova večírku apod.) jsou už o poznání černobílejší.___ Za zvláštní úvahu by stála úloha dýmek a cigaret v tomto románu. Kouří se na obou stranách, a to hodně, ale na každé to s sebou nese něco jiného. Komunista kouří, protože se u toho lépe soustředí na práci, protože se může o cigarety soudružsky rozdělit, protože mu dýmka připomíná Gottwalda a Stalina nebo taky proto, že díky triku s cigaretami se dá dopadnout válečný zločinec... Naproti tomu buržoové pořád jen teatrálně zamačkávají své značkové nedopalky v broušených popelnících. Taky je zajímavé, že buržoazní ženy kouří, až mají žluté zuby, zatímco soudružka si nezapálí nikdy.___ Závěrem zbývá dodat, že Nástup, ač na první pohled nevypadá, je skutečně čtivý a místy napínavý. |