Spisovatel se na své cestě s přáteli potkává s neznámým cizincem a jeho synkem. Protože nemají co dělat než přijede převozník, zaposlouchá se literát do cizincova vyprávění. Muž se jmenuje Sokolov. Za občanské války bojoval v rudé armádě a pak šel pracovat na kulaky a jen díky tomu neumřel hlady(narozdíl od zbytku jeho rodiny). Později si vzal ženu Irinu, měli spolu dvě dcery a syna a on se naučil řídit náklaďák. Pak ale přišla válka a Sokolov dostal povolání k transportu. Na perónu se s ním celá rodina loučil a manželka tvrdila, že už se vícekrát neshledají a pořád mu visela kolem krku, jenže on si myslel, že se žena mýlí a odstrčil ji. Do konce života pak toho litoval. Za války řídil nákladní auta s municí, byl dvakrát střelen, a když jednou vezl granáty za obléhanými jednotkami, byl cestou trefen a dostal se do zajetí(mladý něměcký voják ho chtěl zastřelit, ale starší druh jej nechal žít kvůli fyzické síle). Cestou do zajateckého tábora v Poznani byl Sokolov okolnostmi nucen zabít člověka, prvního ve svém životě, a to Rusa. Byl to další z mnoha zajatců, který vyhrožoval svému nadřízenému, že jej udá pro jeho působení v komunistické straně(Němci totiž vyvolávali Židy a komunisty a stříleli je, většina zajatců byla komunisty a po udušení tohoto muže už se žádný jiný udavač nenašel). Z lágru v Poznani Sokolov uprchl, ale byl dostižen, ošklivě potrhán psy a odvlečen zpět do lágrů, pracoval tak po celé Říši, velice pohubl. Znovu unikl smrti, když po něšťasně vyřknuté větě o množství práce(řekl, že má každý muž nalámat 4 kubíky kamenů, přitom na pomník stačí necelý jeden) měl výt popraven velitelem lágru, ale ten si věc nakonec rozmylslel, protože Sokolov prokázal velkou mravní sílu(nevzal si nabízený chleba se špekem, ačkoliv hladověl, jen se napil vodky, dobře odpovídal).Když Němci začali prohrávat válku, byl převelen k jednomu z německých majorů jako jeho osobní řidič. Major plánoval rozestavění linií apd., nosil plány v aktovce, hodně pil a jedl. Byl povolán do míst střetu obou armád a tehdy Sokolov využil situace, omráčil a unesl majora, ukradl vůz a v německé uniformě dojel až k Rusům, kde byl velice oslavován, ošetřen, jmenován na vyznamenání a dostal dlohou dovolenou. Napsal domů, jenže soused mu oznámil, že Irinu i dcery zabila v jejich domku bomba a syn odjel bojovat. Sokolov se domů vrátil, ale viděl jen díru v zemi a zas odjel k armádě. Později se dozvěděl, kde slouží syn, který sbíral velké úspěchy a začali si psát. Na konci války, 8.5.1945 se měli setkat ve stejném městě, jenže syn byl ten den zastřelen. Sokolov nemohl jet domů kvůli vzpomínkám, tak odjel za starým přítele a jeho ženou a tam jezdil opět jako řidič. Před čajovnou často vídával kloučka, který ztratil otce ve válce a matku zabila bomba ve vlaku, tak mu řekl, že on je jeho otcem a vzal si ho k sobě. Kvůli malé nehodě přišel o řidičák, a tak začal tesařit a teď za prací cestuje k jinému příteli. Na cestě potkal spisovatele. Tomu vběhly do očí slzy, když oba dva viděl odcházet, když se klouček otočil a spisovatel musel otočit hlavu. A to je osud člověkla za války. Jeden malý osud z těch mnoha milionů.
ruština
