Poslední polonahé prázdniny

Anotace

Po prvotině Dlouhá samota se i v druhé Bezouškově knize projevuje to, co je pro tohoto autora charakteristické: cítění konfliktů dnešních mladých lidí.
V Posledních polonahých prázdninách prezentuje problematiku dospívání chlapce z rozvedené rodiny velice prostě a civilně, přistupuje k ní jako k faktu dnes naprosto ne neobvyklému, kdy po rozumné dohodě rodiče nadále výchovně spolupracují. A přece i v takovém případě - o tom vydává mladý prozaik své autentické svědectví - je dítě o cosi velmi podstatného ošizeno, a třebaže materiálně nestrádá, cítí se proti ostatním chudší.
Jednotlivé kapitoly jsou stylizovány jako útržky vzpomínek od hrdinova předškolního věku až do jeho dospělosti. Citové a intelektuální zrání, životní názory a reagování příslušníků generace zrozené v polovině let padesátých jsou jádrem této upřímné knihy, kterou se Bezouška obrací především ke svým vrstevníkům, ale již si jistě se zájmem přečtou i čtenáři starší, rodiče, učitelé, mistři, vedoucí a spolupracovníci, kteří mnohdy s obtížemi hledají klíč k pochopení mentality mladých.