Pavel Kohout to prostě uměl. Stokrát si můžu opakovat, že to jsou přece jenom naivní angažované veršíčky, ale ony mě stejně dostanou. To, jak z nich čiší láska, nenávist a energie. Že je to většinou láska ke Straně, nenávist k Západu a energie k rozorávání mezí, je mi při četbě úplně jedno.