| Vydání: 1944 30.6.2011 v 20:35 Sice je to věnované Titovi, ale já bych řekla, že z toho moc radost neměl. Dugandžić vyplodil několik nudných, tematicky i lexikálně hodně omezených říkánek, ve kterých poněkud zmateně nakombinoval panslavismus a úctu k partyzánům, Bohu, Rudé armádě a antické tradici. |