Hlava XXII

Hellerova Hlava XXII je považována za nejlepší americkou válečnou satiru poválečného období. Literární vědci a kritici ji často přirovnávají k Haškovým Osudům dobrého vojáka Švejka. Román je uvozen mottem: "...z ničeho je nebolela hlava tak jako z Hlavy XXII..." Podle tohoto absurdního vojenského paragrafu může být voják propuštěn z armády tehdy, je-li blázen. Zažádá-li však o potvrzení své duševní nezpůsobilosti, dokazuje tím, že je vlastně zdráv, a nemůže být tedy propuštěn. Podobné absurdní byrokratické předpisy staví proti sobě vojenské instituce a vojáky, kteří nutně tento boj prohrávají, člověk jako jedinec nic neznamená.

Příběh se odehrává za 2. světové války na malém ostrově Pianosa ve Středozemním moři jižně od Elby. Značně nesourodou dějovou linii spojuje postava kapitána Yossariana, který vykonává povinnou leteckou službu u 256. letecké eskadry americké armády. Knihu tvoří 42 kapitol označených převážně jmény hlavních postav jednotlivých epizod (př. Clevinger, Havermeyer, Doktor Danneka, Poručík Scheiss- kopf, Kaplan).Kapitán Yossarian nenávidí válku, bouří se proti nesmyslnému zabíjení, ničení, proti vojenské byrokracii, pro niž není voják člověkem, ale pouhým nástrojem plnícím rozkazy. Snaží se uniknout válečným povinnostem, předstírá onemocnění jater, duševní poruchu, ale vše je marné. Situace je čím dál horší. Plukovník Cathcart zvyšuje povinný počet letů, umírají Yossarianovi nejlepší přátelé. Yossarian odmítá létat. Narušuje morálku celého mužstva, a proto mu plukovník Cathcart a podplukovník Kom nabízejí dohodu. Pošlou jej domů, ale on za to bude přede všemi vychvalovat armádu i je, bude předstírat naprostou oddanost věci, jinak půjde před vojenský soud, kde jej obviní z neplnění povinností a porušování předpisů. Yossarian nejprve přijímá, ale vzápětí si uvědomí, jak odporná je tato dohoda. Zradil by sám sebe, ohrozil by životy dalších kamarádů. Jediné řešení vidí v útěku. Jen tak se zbaví války, strachu ze smrti. Za pomoci majora Danbyho a plukovního kaplana dezertuje. Cílem útěku se stává Švédsko.Heller vykreslil válku poněkud jinak, než bylo doposud zvykem. Yossarian nebojuje ani tak proti nepřátelům vlasti jako proti vlastní armádě. Jde o vzpouru jedince proti všemu, co brání normálnímu životu. Jeho přesvědčení o naprosté nesmyslnosti válečného běsnění utvrzuje putování po zničeném Římě (kapitola Věčné město), kam se bez povolení nadřízených vydá hledat "společnici" svého mrtvého přítele Natelyho. Nevěstinec je v troskách, dívky vojáky vyhnány, znásilněny, některé zabity. I tyto zrůdnosti ospravedlňuje Hlava XXII.

Na rozdíl od mnoha dalších válečných děl není hlavní hrdina "hrdinou", netouží vyniknout, bojí se smrti, chce si zachránit holý život.Válečné hrůzy líčí Heller s nadhledem, černým humorem, využívá ironie, satiry a situační komiky.