Obsah
Dvacátého sedmého května 1994 otevírá významný americký spisovatel Robert Fulghum v Praze – Chodově v Zakouřilově 955/9 galerii Cesty ke světlu, kterou ve svém domě vybudoval Zdeněk Hajný. V té době měl už tento pedagog, psycholog a estetik přední postavení v druhé vlně českého malířského a grafického symbolismu a v imaginativním proudu českého výtvarného umění.
Cesty v názvu Hajného galerie lze chápat mnohoznačně. Cesta se týká člověka v jeho každodenním životě, v sledování jeho životních cílů a reflexe, jeho životních pochodů. Je Buddhova a Konfuciova cesta. Ježíš nastoupil cestu po zemi jako učitel a léčitel. Jako cestu popisuje křesťanský teolog Tomáš Akvinský námahu poznat Boha. V dějinách křesťanství je často řeč o cestě očisty, čistoty, osvícení, sjednocení. Specificky uměleckou Cestou nebo spíše cestami ke světlu jde Hajného tvorba a jeho chodovská galerie.
Světlo je už ve Starém zákoně spojené s požehnáním, zdravím, radostí, láskou, spravedlivostí a pravdou. Apoštol Pavel v novozákonní řeči k Římanům vyzývá věřící, aby odvrhli skutky temnoty a oblékli se v odění světla, to je v Ježíše Krista a stali se sami světlem v Pánu, v němž je soustředěna božská životní energie.
Světlo cítěné jako kosmická energie, zářící z Hajného obrazů se postupně stalo ústředním prvkem malířovy tvorby. Světlo prosvětluje krystaly jeho kompozic, modeluje mraky a cesty na jeho plátnech, lemuje jednotlivé prvky jako bílá nebo barevná aura, vybízí k meditaci, pokoře, zpytování svědomí a zesiluje léčivé účinky prostředí galerie, kompozic z polodrahokamů nebo minerálů vkládaných do hmotné vrstvy malby a obrazů samotných, které současný člověk v uspěchané době tak zoufale potřebuje.
Do některých obrazů, které vnímáme víc pocitově než obsahově začal Zdeněk Hajný postupem doby zasazovat krystaly, aby v souznění s nimi umocnil vše co chce lidem předat, co jako umělec cítí. Už jako chlapec v rodném Vsetíně sbíral kameny a kaménky, obdivoval jejich barvu, tvar, kresbu a někdy i průsvit, když se jimi zahleděl proti nebi a slunci. A tak v jeho galerii vznikla sbírka, z níž některé nerosty, často dovezené z velkých dálek začal usazovat na plátna svých obrazů, do mozaiky v podlaze, do vitráží a zavěšoval ke stropu jako součást „vesmírné oblohy“. Jiné kameny s proměnami intenzity světla, tvoří celá díla s terapeutickými účinky, kde měnící se intenzita osvětlení působí účinněji, než osvětlení statické.
Tepající srdce „projekt přímého přenosu z krajiny srdeční“ primárně realizovaný jako výtvarné dílo je experimentálně ověřován spolu s kardiology jako možnost psychosomatického ovlivnění některých poruch srdečního rytmu, vyvolaných psychickými příčinami, vznikajícími např. ze stresových zátěží. Je klasickým příkladem Hajného artterapeutického úsilí. Jádrem celé kompozice je granátové srdce umožňující průchod světla ve všech směrech. Bledě levandulový až temně fialový ametyst, tvořící jakési rogalo pod stovkami drobných granátů, patří do skupiny křemenů. Má tedy schopnost přeměňovat nižší energie na vyšší frekvence a tuto transformaci přenášet na vše co je na ně položeno. Ametyst v sestavě Tepajícího srdce je prvkem tišícím, očistným, podporujícím duchovní vědomí, klid, pohodu, spokojenost, působícím silně psychosomaticky. Základní stavba Tepajícího srdce je z křišťálů, čistých křemenů. Křemík je jak známo ideálním polovodičem, který umožňuje odtok negativní energie směrem jedním a přítok pozitivní směrem druhým. Nad Hajného Tepajícím srdcem svítí ze zeleného sopečného skla věčné světlo Naděje, k níž člověk na svých cestách za světlem, na své celoživotní pouti směřuje. Propojení granátového srdce s vitrážovým prostorem hvězd a kamenů symbolizuje kosmický, božský prostor, z něhož vesmírná energie přichází.
Během let se Galerie Cesty ke světlu, spolu s Křišťálovou čajovnou stala místem setkání lidí nejrůznějších zaměření a víry, které spojuje touha po poznání, po světle. Stala se oázou klidu a míru. To galerie vyzařuje a tak vzácným způsobem hladí rozkmitané mysli a srdce lidí, kteří přicházejí z nemilosrdně uspěchaného světa, jež stěží dává možnost se na chvíli zastavit a být sám sebou.
Nezanedbatelná je Hajného manuální umělecko řemeslná práce. Jeho rukodělná umělecká činnost se spolu s malířskou tvorbou odráží nejen v galerii, kde jsou artefakty z kamenů a vitrážové kompozice jeho dílem, ale i v mimopražských svatyních. Příkladem může být Hajného freska z r. 2000 „Věčné světlo naděje“, která se stala součástí mezinárodního projektu Archa Locus v římskokatolickém kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Neposkvrněného srdce Panny Marie ve Vyšnom Sliači u Ružomberoku na Slovensku nebo návrh a spolupráce při realizaci stropní fresky kostela v Balassagyarmatu v Maďarsku.
Tato drobná knížka si dala za cíl nahlédnout hlavně obrazem do umělecké tvorby Zdeňka Hajného od začátku sedmdesátých let do současnosti. Stručně kronikářsky zaznamenat, jak šel umělcův život, nahlédnout do poutních síní chodovské galerie Cesty ke světlu a dalších svatyň, jejichž duchovně i tělesně léčivou účinnost umocňuje Hajného dílo. A hlavně nahlédnout do krajiny srdeční samotného tvůrce miniaturními reprodukcemi jeho obrazů. Ty řeknou určitě víc než slovo přítele, který tento úvod na jaře roku 2004 s radostí psal…
více »»
Zdeněk Hajný
| Nakladatel: | BB art |
| ISBN: | 80-7341-354-X |
| Termín: | 01.12.2004 |
| Pořadí vydání: | 1. |
| Jazyk: |  čeština |
| Formát (výška x šířka): | 110 x 150 mm |
| Vazba: | vázaná |
| Materiál: | kniha |
Anotace
Kniha má za cíl nahlédnout hlavně obrazem do umělecké tvorby Zdeňka Hajného od začátku sedmdesátých let do současnosti. Stručně kronikářsky zaznamenat, jak šel umělcův život, nahlédnout do poutních síní chodovské galerie Cesty ke světlu a dalších svatyň, jejichž duchovně i tělesně léčivou účinnost umocňuje Hajného dílo. A hlavně nahlédnout do krajiny srdeční samotného tvůrce 76 miniaturními reprodukcemi jeho obrazů.
Žánr a kategorie knihy Zdeněk Hajný
