Těžká hodina
čeština
Obsah
Mladý básník prožívá těžkou hodinu, neboť se mění z jinocha v muže. Přeje si, aby mu narostlo srdce statečné a nesmlouvavé, protože cítí bolest ze sociálního zla, které všude kolem sebe vidí. Jak je možno radovat se z mládí, z lásky a krásy, když „ucítíš polární smutek rodných svých krajů, do kterých zarůstáš kořeny“ a „v závěji vychladlých jizeb sta uvidíš srdcí a na nich odvěký sníh“. Tu „ztvrdneš, - zpřísníš - zledovíš pro jiné jaro jiného milování, jež čeká teprve své vybojování“.
Chudý a dobrý mladík Jan z Balady o snu bydlí ve špinavé předměstské ulici. Smutně pozoruje sociální propasti lidské společnosti a touží po spravedlnosti. V noci má krásný sen. Zmizely sociální rozdíly, všichni jsou šťastni a spokojeně pracují. Krásný sen ho tíží. Je nešťastnější více než býval a poznává, že „ti, kterým slunce nesvítí, sny slunečné musí zabít – sic zemřou na ně sami“. Jeho milá mu radí, aby sen zabil tím, že ho uskuteční.
Na záhřebském hřbitově Mirogoji slyšíme u jednoho hrobu otázku: „Proč jsme umírali?“ Básník odpovídá na ni Baldou o očích topičových: Antonín je elektrárenský topič; 25 let otevírá ohnivou výheň peci, jeho zrak slábne, neboť „za uhlím vždycky kus očí svých hodí“. Již i žena zpozorovala chorobnou změnu jeho zraku. Antonín náhle oslepl, umírá ve službách lidstva. „Dělník je smrtelný, práce je živa, Antonín umírá, žárovka zpívá: Ženo má – ženo má, neplač!“ Životem je nutno kráčet statečně, přemáhat bolest - to znamená víc než trpět. Básník chce však po příkladu svého děda Jiřího i mužně umírat.
Vydání
Žánr a kategorie knihy Těžká hodina
| Krásná literatura |