Rudá mez

1. června 2006

Napsal: pagi

Major Farrell velí četě výsadkářů, kteří mají vyčistit kosmoport na jedné planetě Kalendrů pro armádní invazi. Jenže něco se zvrtne a Farrell a jeho stále se zmenšující skupinka stojí před perspektivou osamělého a marného boje do posledního muže. Nakonec se trosky jeho jednotky zachrání, aby se zúčastnily zběsilého úprku před neočekávaně velkou flotilou nepřátel, s níž původní invazní plán nepočítal. Něco podobného je vždycky ve vzduchu, když síly obou stran jsou relativně vyrovnané a žádná nemá rozhodující převahu ve všech ukazatelích bojeschopnosti armády.

Torzo roty C41 už překročilo rudou mez - hranici, za kterou již veteráni nejsou schopni se adaptovat na normální vojenskou kázeň, o klidném soužití s civilisty ani nemluvě. Přesto dostanou úkol, bojový a přitom zdánlivě odpočinkový - doprovázet kolonizační výsadek na planetu a budoucí usedlíky na ni chránit před blíže nespecifikovaným nebezpečím ze strany místní fauny a flóry.

Jenže plánovači, kteří připravovali tento „mírový“ výsadek, se spletli. Major a jeho skupina je hned od začátku zaměstnána na několika frontách. Automaticky řízená loď přistála daleko od plánovaného místa a při manévru se poškodila. Nepřátelské stromy a lidožravá zvěř jsou kupodivu o něco méně drastickým nepřítelem, než kalenderští ztroskotanci, kteří by rádi planetu opustili a ještě si vyřídili účty s pozemšťany. Planeta skrývá mnohá tajemství, která Farrell a jeho lidé postupně odhalují, bojují s nimi a umírají. Ale tajemství jsou všude okolo nich, i ve společnosti kolonistů. Ti jsou bezbranní - nepřipraveni na realitu planety, vybráni podle pozoruhodného klíče a jedině hlídky výsadkářů udržují pokles jejich počtu v přijatelných mezích.

Militaristická sci-fi Davida Drakea je postavena na motivu, který v této literatuře je výjimečný - vojáci tu nebojují s nepřítelem, ale ochraňují civilisty. A protože rota C41 překročila rudou mez, je to náročné pro obě strany. Výsadkáři - to jsou dělníci války, pro které se boj stal jejich životním stylem a jediná autorita, která je drží jakž takž pohromadě, jsou jejich velitelé. Přímé soužití s civilisty je pro ně něco jako kulturní šok - a pro jejich chráněnce to je stresující faktor ještě větší. Nejde tu o integraci jedné skupiny do druhé, ale o jejich vzájemné spolu-žití.

Román je zajímavý právě zobrazením této vzájemné interakce, popisem toho, jak obě strany přecházejí z polohy nedůvěry k opatrné spolupráci a později i ke vzájemnému pochopení. S tímto syndromem - střetem veteránů se společností, které se válka vyhnula - se moderní společnost setkala poprvé po vietnamské válce. Později, po válce v zálivu, se tenhle problém objevil nejenom v USA, ale i v dalších zemích, které do bojů zapojily své jednotky. Bylo to něco podstatně odlišného proti demobilizaci po obou světových válkách - do nich byli zataženi i civilisté. Ale tady je to setkání dvou naprosto odlišných kultur bez výrazného společného propojení. Svým způsobem jsou výsadkářům bližší nepřátelští Kalandrové než civilisté...

Klasická militaristická SF tak je pojata šířeji, než je obvyklé. Vedle postupného odhalování tajemství podivné planety tu je propracovaný vývoj vztahu výsadkářů a civilistů, obvykle podobná rovina v tomto žánru chybí. Výsledkem je příjemně čtivý příběh, který vedle akční odpočinkové vrstvy obsahuje i záhady a psychologickou zápletku.