Dívka, která si hrála s ohněm

 I ve své druhé knize tak Stieg Larsson uspěl v tom, co spatřuje současná švédská detektivka jako metu. Totiž do lákavého hnízda kriminálního případu nasadit kukačku v podobě kritické studie společenských poměrů. Uspěl výtečně, lépe než naprostá většina jeho méně obratných kolegů spisovatelů, a uspěl dokonce o něco více než ve své první knize. Jeho kritika vyplývá z podstaty věci, není nijak přibarvovaná, nepodsouvá emoce, a dává tak o to víc prostoru pro čtenáře a jeho vlastní pocity a názor. Larssonova reportážní sonda pod koberec slušné společnosti je děsivá, plná napětí a - jak už je zvykem zmínit prakticky v každé recenzi knih tohoto autora - je téměř nemožné se od ní odtrhnout před dočtením. Dlužno říci, že prostřední díl trilogie Milénium končí docela stroze. Jako by si Stieg Larsson kus akce ještě schovával jako trumf v rukávu. Taky že ano. Těšme se do knihkupectví i potřetí.