Efektivní vedoucí

Anotace

Druckerova „klasická“ kniha Efektivní vedoucí (Management Press, váz., 208 str., doporučená cena 340 Kč, z angličtiny ji přeložila Irena Grusová) z r. 1967 je dosud nepřekonaným nástrojem seberozvoje vedoucích i jiných „znalostních“ pracovníků, když systematicky rozebírá hlavní předpoklady jejich efektivnosti a na mnoha příkladech ukazuje, jak se osobní efektivnosti učit, aby dokázali dělat správné věci. Slovy jednoho z jejích recenzentů je to prostě ta „nejlepší kniha o osobním rozvoji a o vedení lidí i po 40 letech“.

Jaký je ve zkratce myšlenkový základ knihy?

Vedoucí či znalostní pracovník (executive) je ten, kdo přijímá a nese odpovědnost za rozhodování a vlastní přispění, které významným způsobem ovlivňuje schopnost organizace podávat výkon a dosahovat výsledků (má spoluodpovědnost za celkový výsledek). Tento pracovník je tedy součástí organizace, kterou však můžeme chápat i ve volnějším významu jako síť kooperativních vztahů (dnešní společnost Drucker považuje za „společnost organizaci“ – organizace je pro jednotlivce nezbytným prostředkem, jenž mu umožňuje realizovat vlastní jedinečný produktivní přínos; znalostní pracovník může být „nezávislým“ dodavatelem, pracovníkem ve svobodném povolání apod.).

Prvořadým úkolem takového vedoucího (znalostního) pracovníka je zajišťovat efektivnost organizace, resp. k ní přispívat, takže jeho efektivní sebeřízení je neopomenutelným předpokladem efektivního řízení druhých. Osobní efektivnost sama je „ctností“, které je možné se naučit (a není to nepřiměřeně obtížné) a jíž se vedoucí pracovníci musí učit, aby dokázali dělat to, co se od nich očekává. (Takže tato dovednost nemá nic společného s vrozeným talentem, inteligencí, tvořivostí a ani s „charismatem“.)

Peter Drucker dále dokládá, že existuje v podstatě pět takových praktických postupů – pět návyků myšlení, které je třeba si osvojit, aby se člověk mohl stát efektivním vedoucím, resp. znalostním pracovníkem:

1. Efektivní znalostní pracovníci vědí, na co vynakládají svůj čas. Systematicky se snaží řídit to málo svého času, které mohou mít pod vlastní kontrolou. Efektivní jednotlivec se zbavuje činností, které jsou neproduktivní ztrátou času, a „seskupuje“ čas, jejž věnuje práci na významných projektech.

2. Efektivní znalostní pracovníci se zaměřují na produktivní přispění, které se realizuje ve vnějším prostředí. Soustřeďují se především na žádoucí výsledky, nikoli na úsilí samo.

3. Efektivní znalostní pracovníci stavějí na silných stránkách – na svých vlastních, ale i na silných stránkách svých nadřízených, kolegů a podřízených, nesnaží se překonávat slabiny; stavějí také na výhodných stránkách situace čili na tom, co mohou udělat.

4. Efektivní znalostní pracovníci se soustřeďují na omezený počet důležitých oblastí, v nichž prvotřídní výkonnost přinese vynikající výsledky. Určují priority.

5. A konečně, efektivní znalostní pracovníci přijímají efektivní rozhodnutí. Vědí, že je to především otázka systému – dělat správné kroky ve správném pořadí. A vědí, že je třeba přijímat jen pár, avšak zásadních rozhodnutí. Peter Drucker nám připomíná i to, že proces rozhodování není úplný, dokud se rozhodnutí nepromění v konkrétní termínované pracovní úkoly konkrétních jednotlivců.

Pouze efektivnost vedoucích pracovníků může dnešní „společnosti organizací“ pomoci sladit její dvě potřeby: potřebu organizace získávat od jednotlivce jeho produktivní přispění a potřebu jednotlivce mít organizaci, která poslouží jako nástroj dosažení jeho osobních cílů. Efektivnosti je proto nutné se učit.

Přestože některé z široké palety příkladů, s nimiž Peter Drucker v knize pracuje, jsou dnes již poněkud „starosvětské“, platnost zásad, které ilustrují, je trvalá. Praktici i teoretici managementu považují knihu Efektivní vedoucí za klasiku, z níž vědomě i nevědomky čerpá valná část toho, co dnes na téma rozvoje osobního potenciálu v organizačním prostředí ve světě vychází.