Opuštěná zahrada

Anotace

Vídeň roku 1974. Šestiletý Joachim je svědkem tragické smrti o dva roky staršího bratra Richarda (kterého, jak se později ukáže zavraždila vlastní matka). Tento traumatický zážitek se do jeho paměti ukládá s celou řadou detailů a váže jej na bratra ještě silněji. Po uvěznění matky je drobný, uzavřený Joachim svěřen do péče prarodičů, žijících v mondénně zařízené vile se zpustlou zahradou vedle zámeckého parku Schönbrunnu. Společně se svou sedmnáctiletou tetou Nathalií obývá první po-schodí, jehož staromódní pokoje a temné chodby ovšem nepovažuje za svůj domov. Kontakt s matkou je Joachimovi již od prvních dnů znemožňován, v této době se Nathalie poprvé ptá na exis-tenci otce. Tak jako dříve mu prarodiče zůstávají emocionálně nedostupní, uzavření ve světě, který nemůže pochopit: zatímco ochrnutá babička tráví dny v dolních prostorách domu při temných tónech Wagnera a Brahmse, děda se projevuje jako nadšenec do umění, zdobící stěny rodinné vily kopiemi melancholických či temných obrazů slavných malířů. Již od samého počátku se Joachim upíná na studující tetu Nathalii, která se mu stává nejen společnicí při hrách, ale i náhražkou za nedostupnou matku. Když po několika měsících Joachimova matka v psychiatrické nemocnici umírá, začínají se v domě odhalovat první stopy zamlčené minulosti. – Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v teh-dejším Gottwaldově. V roce 1988 emigroval. Jeho trilogie v básni Stará zahrada vyšla v roce 1999 v německém překladu (Der alte Garten), v roce 2001 znovu v německo-českém vydání Der alte Gar-ten/Stará zahrada, a krátce poté byly ukázky z této práce publikovány v antologii současné rakouské poezie Wenn die Erinnerung atmet. V roce 2002 vyšel v německém překladu jeho román Rukopis (Das Manuskript), který byl prezentován ve vídeňském parlamentu a stal se jednou z knih týdne v li-terární rubrice Salzburger Nachrichten a vzbudil jak svým obsahem, tak i literárním zpracováním po-zornost rakouské kritiky i čtenářstva a začátkem roku 2004 se dočkal i svého českého vydání (Signe-ta, Praha).