Draci letního žáru

                                    Kroniky – svazek 4, část 1

        Léto, horké a suché léto, tak horké a suché jako nikdy předtím. První kniha začíná průzkumem jednoho z ostrovů, kde vyznavači Královny temnot Takhisidini rytíři, hledají nové jedince do své armády, která má zaútočit na Ansalon. Na tomto ostrově najdou jen skupinu stvoření, žijící jak v době kamenné, tak znechuceně odjedou. Však jen co jejich loď zmizí za obzorem, všechna tato stvoření se změní na velice krásné bytosti, nazývající se Irdové – tajuplné bytosti s darem obrovské magie.
       Irdové uvěznili prastarý nástroj zvaný Šedokam a chtějí ho využít ke svým cílům, aby ukryli svůj ostrov před hrozbou blížící se války. Šedokam je ale velmi zvláštní a všem lidem nabízí to co si přejí a splňuje jejich představy.
      Proto Uša – lidská schovanka Irdů musí opustit ostrov, aby nepodlehla klamným představám Šedokamene. Uša – nezkušená a rozmazlená nádherná dívka se při svém odchodu dozvídá, že je dcerou Raistlina – nejmocnějšího arcimága, který kdy žil na samotném Ansalonu. Ochránce, Ušin náhradní otec, ji posílá kouzelnou loďkou do Palantasu, kde se Uša po konfliktu dostává do vězení a potom přímo do Věže vysoké magie do pracovny samotného Dalamara, pro kterého Ochránce napsal dopis co se Irdové chystají udělat. 
     Mezitím oklamaní Irdové rozbijí šedokam, a tak se Pán Chaosu – Otec všech bohů se vrátil …

       Další část začíná invazí nových vyznavačů Královny temnot Takhisidiných rytířů, kteří jsou oddaní své paní na život i na smrt. Při jejich invazi se jim náhodou postaví jen malá skupinka Solamnijských rytířů, kteří by se nikdy podle svého přesvědčení neobrátili na útěk. Přežije jen mladý bílý mág Palin, syn Karamona Majera - hrdiny Války Kopí.
      Temný paladin Ocel Ostromeč, syn Sturma Ostromeče - Solamnijského rytíře, který položil život na Věži Nejvyššího kněze a docílil, že opovrhovaní Solamnijští rytíři, dosáhli opět úcty, kterou ztratili po Pohromě.
      Netušící Ocel vyzve Palina, aby identifikoval mrtvé. Palin s hrůzou zjišťuje, že padli i jeho bratři Sturm a Talin. Ocel, který se náhodou dozví, že mladý mág je Palin Majere, poprosí svého velitele, aby mohl s Palinem dopravit mrtvá těla bratrů zpět do jejich domova, protože je zavázán jejich otci, protože mu jednou zachránil život. Však mágové temných paladinů, chtějí jako výkupné za Palina, synovce Raistlina Majera, otevřít od konkláve čarodějů portál do propasti, aby jejich královna temnot mohla zpět na tento svět…
        Ocel, který je svázán hroznou přísahou, pokud mu Palin uteče, zaplatí svým životem, se s Palinem dostává do Útěšína, kde předají oba bratry rodičům a po menším odpočinku putují do Palantasu, kde chce Palin otevřít portál a zachránit svého strýce, hrůzu nahánějícího arcimága Raistlina…

 Úryvek:
       S mnohem větší silou a rozhodností, než jakou by od něj mladý rytíř očekával, vykročil podél řady mrtvých. „Pan Horan Devistor, rytíř Koruny z města Palantasu, pan Joribek, rytíř Koruny z Kargotu, pan Percival Neliš…“ a tak dál a dál.
        Za čarodějem kráčel písař, přivolaný podvelitelem Trevalinem, a zapisoval všechna ta jména na břidlicovu tabulku. Potom mladý mág došel k posledním dvěma tělům. Zastavil se a ještě jednou přehlédl řadu mrtvých. Všichni pochopili, že je počítá. Pak sklonil hlavu, zakryl si rukou oči a zůstal stát.
       Ocel přistoupil k Trevalinovi. „Zmiňoval se o svém bratrovi, pane.“ Trevalin pokýval hlavou a neopověděl. Bílý čaroděj už podveliteli prozradil všechno, co potřeboval vědět. Všichni rytíři padli, žádný neunikl.
     Bílý čaroděj poklek. Třesoucíma se rukama odhrnul plášť, který zakrýval chladnou tvář mrtvého. Rozvzlykal se žalem, a zármutkem a sedl si na zem vedle těla mrtvého.
     „Odpusť, pane,“ řekl písař, „ale nerozuměl jsem, co ji říkal. Jak se jmenuje ten muž?“
      „Majere,“ šeptl zlomeným hlasem bílý čaroděj. „Sturm Majere. A toto –„ při těch slovech odhrnul plášť, který zakrýval tvář posledního z rytířů – „ toto je Tanin Majere.“ Sklonil se nad nimi, otřel jim krev z rozbitých obličejů a jednoho po druhém políbil na chladná čela.
    „Byli to moji bratři.“

               Poslední kniha proslulé trilogie, kterou to všechno začalo.

          Když Margaret Weisová a Tracy Hickman začali před mnoha lety psát cyklus o Válce Kopí, začínali se skupinkou starých přátel, sedících pospolu v hostinci U posledního domova. Kam měly zamířit cesty dvou nových autorů, natož pak jejich hrdinů, které právě přiváděli do světa fantazie, to tehdy nemohl tušit ani ten nejzasvěcenější čtenář. 
         Válka Kopí trvala dlouho – Margaret a Tracy o ní napsali celé dvě trilogie, řadu novel a jeden velký román, a kromě toho pod jejich autorským vedením vznikly doslova stovky dalších knih. Z neznámých pocestných, kteří na začátku všeho putovali po Ansalonu, se stali Hrdinové Kopí, a z Margaret a Tracyho autorské superhvězdy.

Napsal: Michal