Draci jarního úsvitu

Je to tak – naši staří známí v čele s Tanisem Půlelfem jsou zpět, aby plynule navázali na své putování z předchozích dílů.
Zatímco se topili v Krvavém moři Ištaru, nastala ve válce zásadní změna - povstali Dobří draci, tedy ti bronzoví, stříbrní, a zlatí, aby opět nastolili rovnováhu mezi silami dobra a zla. Temné draky zaskočili natolik, že začali vítězit ve většině bojů a získávat celkovou vojenskou převahu, a to nejenom ve vzduchu, ale i na zemi. Dračí velmistr Kitiara, známá z mnoha knih DragonLance především jako nevlastní sestra dvojčat Karamona a Raistlina, ale vymyslí důmyslný plán, jak misku vah převážit opět na stranu „zla“ a napomoci Temné královně k ovládnutí světa.
Od skupiny se přibližně ve třetině knihy oddělí již zmíněný Raistlin, mág s temnou duší, který pomocí magie uprchne z potápějící se lodi a své rádoby přátele ponechává osudu. Je to velká škoda, jak pro zmíněné přátele, tak pro čtenáře, protože mág se poté v knize až do konce téměř neobjeví. Autoři si tím trochu ublížili, protože se jedná o nesporně nejpropracovanější a nejcharakternější postavu série, která už jen svou přítomností pozvedává části, ve kterých se vyskytuje, nad ty ostatní.

Draci jarního úsvitu měli představovat vyvrcholení série – čtvrtá část se odehrává dál v budoucnosti, a tak případný konec války připadal na tento díl. Konce jsme se sice dočkali, ale ani očekávaná epičnost, ani emoční síla, ani pár případných slz pro naše hrdiny se nekoná. Namísto toho dostáváme konec jakoby napsaný ve spěchu a z donucení, ve kterém chybí stejně tak emoce jako gradace a jenž jistě zklame všechny, kteří poslušně zakoupili a přečetli předchozí dva díly kronik, jež sice nebyly nijak extra geniálním čtivem, ale slibovaly alespoň ten epický závěr a finální rozuzlení.

Ze stylistického hlediska Draci nevybočují ze standartu DragonLance – slova se často opakují, často jsou vkládána do kostrbatých souvětí a ještě častěji je text psán až moc jednoduše. Na četbu originálu nemám dostatečné znalosti jazyka, takže nemohu posoudit, nakolik je na vině překladatel, ale úplně bez viny dle mého názoru nebude.

Pro ty, co čtou sérii pravidelně, je kniha nejspíš povinností – přeci jenom jsou v ní zaznamenané důležité okamžiky barvitého světa, kterým DragonLance zajisté je, ačkoliv se nemůže prohlašovat za kdovíjak inteligentní nebo duchaplnou četbu. Své fanoušky si určitě najde, a nebude jich málo, ale odpůrců, popřípadě lidí úplně ji ignorující, také nebude hrstka.

Napsal: Daniel Dann Urbánek