Odkaz Temného meče

Celá trilogie byla podle mne mírně nadprůměrnou fantasy založenou na originálních nápadech. To spolu s profesionálním zpracováním a vkusnými obálkami přispělo k úspěchu knih ve světě a snad i u nás. Kvalita a také čtivost se od knihy ke knize postupně zvyšují, takže zatím nejlepší bylo zakončení trilogie. Proto jsem byl zvědavý, co dalšího moji oblíbení autoři vymysleli.

Zatímco cyklus původně začínal jako čistá fantasy, třetí kniha už byla křížencem fantasy a sci-fi. A rozhodně vůbec ne špatným. Vsunutí motivu střetu magie a techniky v jednom světě dodalo příběhu šťávu a ozvláštnilo ho. Tam, kde Triumf Temného meče skončil, Odkaz začíná. Ocitáme se na Zemi, kde si bývalý katalysta Saryon poměrně spokojeně žije a bádá nad matematickými problémy ve společnosti mladého a němého Reuvena, sirotka, kterého Saryon zachránil ze zničeného Thimhallanu. Protože ale Joram vytvořil nový Temný meč, jeho klid nemá dlouhého trvání a starý katalysta je vržen do sítě intrik a tužeb, kde hlavní cenou je právě Joram a jeho meč.

Na knize je poznat, že byla napsána o deset let později než předešlá. Příběh vyzrál a je barvitější a čtivější. Weisová s Hickmanem hodně věcí změnili. V Odkazu se vlastně postup obrátil. Kniha začíná téměř jako scifi a končí ve stylu čisté fantasy. Celý děj osciluje mezi těmito dvěma žánru s překvapivě dobrými výsledky.

Ale to není jediná změna. Tím, že je děj vyprávěn Reuvenem dostává punc autentičnosti a pravosti. Protože je Reuven němý, zbývá mnohem více místa pro jeho vnitřní komentáře a postřehy. Kromě už známého Mosiaha přidali autoři další hrdiny, Joramovu dceru Elizu, trošku naivní, ale čestnou; a především Scyllu, tajemnou ženu, jejíž totožnost i chlebodárce je neznámý. Tahle nesourodá skupinka má porazit jak temné kulty, vedené správným „slizounem“ Kevonem Smythem, tak i odvrátit hrozbu mimozemské civilizace, která chce lidstvo vyhladit.
Dále si autoři uvědomili, že by tenhle příběh bez magie a kouzel nebyl ono. Proto našli způsob jak magii vrátit do děje. Dosáhli toho tím, že popřeli informaci o zničení Studny Života a nahradili jí jejím pouhým uzavřením. Magie si cestičku vždycky najde! Co je ale nejpřekvapivější, je použití motivů paralelních vesmírů, do kterých jsou hrdinové posíláni, aby v tom jediném správném okamžiku udělali to, co mají. Čtenář má možnost sledovat, jak by se děj vyvíjel, kdyby…

Ne vše se ale změnilo. Joram je stále stejně rozzlobený a zatrpklý, Saryon přátelský a chápající. Co je ale největším kladem, spolu s návratem magie se do Thimhallanu vrátil i Simkin. Bez jeho sžíravých, ironických a morbidních poznámek a glos by cyklus Temného meče rozhodně nebyl úplný. Během chvilky dokáže vyloudit úsměv a odlehčit situaci. Přitom získá každého svým šarmem, takže se na něj ani nejde zlobit. A stejně jako v Triumfu Temného meče i tady má jeho osoba zásadní význam pro pointu.

Podle mne je Odkaz Temného meče nejlepší knihou celého cyklu a úspěšně ho tak završuje. I když v závěru jsou pootevřená dvířka. Že by se připravovalo další pokračování?
Překlad je poměrně slušně čtivý, ovšem korektor zřejmě trochu zaspal. Na několika místech vypadla nějaká písmenka. Ovšem největší překvapení čeká na straně 117 – „Zvedl jsem nit a hodil jsem ji Saryonovi přes rameno, abych ho probral z jeho bezútěšného zasnění…“ Vidíte, co dokáže jedna nitka. Nebo to byla celá špulka? I přes tyto nedostatky jsem se při čtení dobře bavil.

O obálce Larryho Elmora se dá mluvit jen v superlativech. Je výborně namalovaná, má vztah k ději (zobrazuje jednu z podstatných událostí knihy). Je v ní napětí i akce. Zkrátka práce profesionála i fandy zároveň.
Závěrem: Velmi zajímavá sci-fantasy, kterou je možno číst i bez znalosti předchozích dílů.

Napsal: Martin Felčar Fajkus