Zpěvy hvězd a stínů

Vzdor již zmiňovaným pocitům je sbírka dosti pestrá, od akčních kusů po zmiňované pocitovky, od fantasy k drsné politické vizi.

Věž z popela je zrovna taková fantasy, píseň zhrzeného milence a zároveň upomínka na další rys sbírky: Nejasnost, v tom jaká je situace, co se stalo a jak se to vyřešilo. Povídky se dají vlastně číst i jako kaleidoskopy pohledů, podle toho, komu zrovna fandíte.

Pattrick Henry, Jupitěr a dřevní kosmická loď je to trpké vystřízlivění, respektive trpký pohled na trosky velkého snu, ale s náznakem recyklační naděje. Jak nám to říkali ve škole o Máchově Máji: Je tam ta naděje, že z hrobu se vrátí tělo ve formě živin zpátky do oběhu.

Stanice Šerá voda, kterou George R. R. Martin napsal spolu s Howardem Waldropem, je vrcholem knihy. Krutý konec bezbranných vědeckých pracovníků nebo bezohledné obětování vědců v biologické válce nebo člověk proti bezkonečné síle přírody? Každopádně prvotřídní téma lokálního systému, který bojuje s vetřelci (lidmi), jako na Harrisonových planetách smrti, ale zároveň je to motiv parazita, který celý systém ovládá, skoro jako smrž v Aldissově Skleníku činil lokálně. Ještě si pamatuji koncepty tří povídek na podobné téma... ale už ne autory a názvy.

Martin a Waldrop chtěli evidentně napsat povídku o nepochopení chování a účelu chování protivníka. A přitom tam to řešení je! Jeden z hlavních hrdinů jeho princip vykládá ostatním. Až do konce jsem věřil, že na to přijdou! Není to totiž řešení ledajaké! Je to řešení problému invazního druhu, tak jak jej nastínil Flegr v Zamrzlé evoluci!

Mezi světy prochází dívka. ... Jmenuje se Sharra; zná brány.
Začátek jejího příběhu je navždy ztracený, společně se vzpomínkou na světy, kterými prošla. A konec? Konec zatím nenastal. Až nastane, nedozvíme se to.
Známe pouze střed, spíš jen jeho kousek, nepatrnou část legendy, pouhý zlomek její cesty. Malý příběh uvnitř většího o jednom světě, na němž se Sharra zastavila, o osamělém pěvci Larenu Dorrovi a jejich krátkém setkání.

Tento úvod k Osamělým písním Larena Dorra je trestí celé knihy, pokud vás rozvibroval, nebudete ji číst jenom jednou.

Po hořké lásce jediného muže celého vesmíru čekajícího na jedinou ženu přichází Noc Vampýrů, a to je jiná káva. Pokud napíšu Dr. Divnoláska, nebudu daleko od pravdy, protože nejen zpráva o události, ale i zpráva o zprávě žije svůj vlastní život.

Na útěku je příběh o existenciálním významu nejistoty a strachu, znervózňující a nedořečený, jako ostatně i mnohé další. Noční směna je sci-fi pocitovka o prázdninové tragédii jednoho studenta, anebo spíše sci-fi pocitovka o dalším prázdném dnu muže středního věku, záleží, na koho máte náladu. Za jediný včerejšek je další politická dumka na populární sedmdesátnické téma jaderné války (sbírka vyšla 1977), ale není to rozčarování, spíše vystřízlivění a pochopení, že život půjde dál, i když si zpěváci nebudou pamatovat texty.

Poslední, grandiózní opus jsou Oceloví andělé. Pořád si nejsem jist, zda jsem ji pochopil správně, kdo byli ti hodní a co se vlastně stalo. Tedy, ne že by to nešlo přečíst jako akční scénu vítězství roztomilých přírodních ňufíků nad hnusnými křižáky, ale jsou tu jisté, zlatě se lesknoucí detaily a odříznuté bytosti (jako v tom Aldissově Skleníku).

Celkem dost zvláštní a nesmírně podnětná sbírka. Kdo rád přemýšlí nad nápady z literatury a sci-fi zvláště, touto knihou neprohloupí, ale doporučit lze i ostatním.

Vydal Triton v roce 2006.