Všechno je definitivní

Po delší době se českému čtenáři opět dostala do rukou povídková tvorba mistra hororů Stephena Kinga. Jeho romány jsou u nás vydávány poměrně rychle a často, ale u povídek to neplatí. Už v předmluvě této sbírky to vysvětluje samotný autor. Povídky pro současného čtenáře nejsou atraktivní, nejsou IN. Je to problém nejen u nás, ale vlastně celosvětový. I King si vydobyl svoji slávu především na románech, ale jak říká, nechce ztratit to umění napsat povídku, proto vznikla i tato knížka.
Patřím k lidem, fanouškům Stephena Kinga, kteří tvrdí, že jeho současná tvorba je skvělá, ale už není tak originální. Je bezesporu literárně kvalitnější, stylovější, ale to, co dělalo jeho díla ze 70. a 80. let tím pravým, kingovským, to dnes už není. Chytnout čtenáře, vybrat ta pravá, abych tak řekl úderná slova a věty, napnout jeho nervy a pak prásk. Myslím, že jeho současný trend, pro mne problém, je to, že napíná nervy čtenáře stále dál, až za krajní mez, kdy tato struna praskne, a člověk ztratí zájem. Povídku, nebo příběh dočte, ale pointa, překvapivý závěrečný prvek, ten ztratí na své kvalitě. Zkráceně bych mohl říct, že je moc ukecaný. Utopí příběh v množství zbytečných slov.
Ve sbírce Všechno je definitivní jsou povídky seřazeny podle toho, jaké padaly karty. Kingovi se to líbilo, protože nějaký bůh náhody nastolil rovnováhu mezi těmi literárnějšími kousky a drasťáky, jak píše v předmluvě. Je zajímavým úkazem, že mnozí fandové, téměř všichni, se kterými jsem mluvil, považují za nejlepší část knihy jeho úvod a následné komentáře ke každé povídce. Jsou napsány dokonale uvolněným stylem, vyřazuje z nich vypravěčský dar, kdy slova a myšlenky kloužou jedna za druhou jako po másle. O některých povídkách ze sbírky se to říct nedá. Je cítit, že na nich musel pracovat, jako by to byla zakázka, kterou musí dodělat, ať se mu to líbí, nebo ne.
Patřím mezi ty problémové lidi, co taky moc povídkové knížky nečtou. Třetina povídek je dobrá, třetina průměrná, a poslední třetina zbytečnosti, které autor vložil jen proto, aby naplnil knihu, nebo dodržel smlouvu. U některých autorů to nebylo pravidlem. A právě King k nim patřil. Tam bylo všechno buď skvělé, nebo dobré. U této sbírky už to neplatí. Některé příběhy, jako třeba Vše, co miluješ, ztratí se v dáli, Smrt Jacka Hamiltona a Ten pocit, co popsat se dá jen těmi francouzskými slovy se dají charakterizovat , a teď ukradnu myšlenku čtenáře Douglase, že jsou odvyprávěny formálně bez chyb, textům nelze nic vytknout, ale chybí jim ta dravost a energie, potřeba tím krátkým příběhem čtenáře zničit. Povídka s lákavým názvem Pitevní sál čtyři je dobrá, i když taky ukradená, tentokrát A. Hitchcockovi, ale dojela na množství slov. Zkrátit ji z 24 stran na polovic, rychleji dospět k pointě, pak by byla perfektní. A příběh Čtvrťák pro štěstí, tak ten snad patří do cyklu - King pro nakl. Harlequin.
Ale pak tu jsou skvělé kousky. Už druhá povídka Pán v černém obleku je příběh, ze kterého jakoby vyzařovala děsivost IT, nebo Tělo. Jen bych příště prosil tvrdší konec. I titulní povídka patří k tomu nej z celé knihy. Tam nelze nic vyčítat, skvělý nápad, kingovský konec. V příběhu Silniční virus míří na sever jako bych cítil Richarda Bachmana, temnější dvojče Stephena Kinga. Možná odhadnutelný závěr, ale ta atmosféra! K vrcholům celé sbírky patří bezesporu Jízda na Střele (mnozí znáte z internetu), Sestřičky z Elurie (taky už vyšla ve sbírce Legendy ed. R. Silverberga), Oběd v Gotham café a 1408. Temné, drsné a dobře napsané. Snaží se ukázat svět, kde nic není, jak má být. Tedy svět, ve kterém každý den žijeme. Kde zlo nelze porazit, definitivně. Prostě svět hrdinů Stephena Kinga. Pro tyto příběhy stojí za to knihu přečíst a vlastnit.
I původní obálka je víc než dobrá. Možná jen písmo na titulu mohlo nakl. BETA udělat jiné, aby pasovalo do řady jako Pytel kostí, Srdce v Atlantidě. Ale třeba to tak je i v originálu.