Budoucnost managementu

Anotace

Co je skutečným zdrojem dlouhodobého podnikatelského úspěchu? Není to provozní excelence a nejsou to ani nové podnikatelské modely, jsou to inovace managementu – nové způsoby mobilizování lidského potenciálu, alokování zdrojů a tvorby strategií, říká Gary Hamel, jeden z nejvýznamnějších světových myslitelů a poradců v oboru managementu, ve své nejnovější knize Budoucnost managementu (nakladatelství Management Press, váz. 248 str., doporučená cena 460 Kč, z angl. orig. ji přeložila Irena Grusová).

Některé z firem – včetně společností General Electric, Procter & Gamble, Toyota nebo Visa – v minulosti dosáhly díky průlomovým inovacím „technologie managementu“ nových úrovní výkonnosti a vytvořily si dlouhodobou konkurenční výhodu. Většina firem na světě však organizovaný proces tvorby a implementace radikálních inovací postrádá.

Organizace dnes potřebují odvážné inovace více než kdykoli v minulosti. Nynější modely managementu – soustřeďující se na udržování kontroly a na efektivnost – ve světě, v němž o podnikatelském úspěchu rozhodují přizpůsobivost, představivost, tvořivost a vášnivé zaujetí, již prostě nestačí.

Ve své dosud nejprovokativnější, nejpodnětnější knize si Gary Hamel bere na mušku tradiční „prověřená“ přesvědčení a kanonické „články víry“ moderního managementu, jež firmám jednadvacátého století znemožňují překonávat nové překážky, zdolávat nové výzvy.

Kniha Budoucnost managementu zároveň přináší velké množství případových studií a příkladů inovačních přístupů pozoruhodně úspěšných firem (Best Buy, General Electric, Google, W. L. Gore & Associates, IBM, Procter & Gamble, Rite-Solutions, Semco, Toyota, Visa, Whirlpool, Whole Foods Market atd.), které stará dogmata managementu dokázaly překonat a sklízejí za to zaslouženou odměnu.

Naznačuje některé z dalších možných směrů, jimiž se musí ubírat ty organizace, které se chtějí proměnit v inovátory managementu – které se chtějí zbavit pout minulosti a „pravověrných“ přístupů v managementu, jež omezují tvořivé myšlení, načrtává i zásady, kterými se řídí utváření nového „genomu“ managementu, resp. „managementu 2.0“, a uvádí mnoho inspirativních postřehů a poznatků z „periférie“, z praxe „pozitivních deviantů“ čili organizací, jejichž manažerské postupy jsou sice neobvyklé a „výstřední“, avšak nesmírně účinné.

Vše totiž nasvědčuje tomu, že úspěšnými organizacemi zítřka budou ty, které již dnes začínají vytvářet budoucnost managementu.