Krvavé pohraničí

Zatím co v žánru science fiction je momentální český král Jiří Kulhánek, ve fantasy si tento titul asi přivlastnil Vladimír Šlechta. Jeho román Krvavé pohraničí je toho důkazem. Co je hlavním přínosem v jeho tvorbě? Nesnaží se nenapodobovat populární americké ságy, hledá, a osobně si myslím, že už našel, svůj vlastní styl. Kniha Krvavé pohraničí je dobře napsaná fantasy, o které bych mohl říct, že je to takový psychologický příběh z tohoto žánru. Hlavní hrdinové nejsou vyloženě kladní nebo záporní, jejich činy se řídí lidskou logikou, momentální náladou a vlastními potřebami či cíli.
Jde o příběh z fantastického světa plného magie, elfů a jiných nadpřirozených bytostmi, ve kterém ale platí společenské zákony a zvyky jako v našem skutečném světě. Hlavní hrdina je Floyd, který jako člen domobrany se spolu s nejslavnějšími lidmi z pohraničí vydal bojovat proti orkům a temnému mágovi. Po roce se vrací sám se svým posledním živým přítelem trpaslíkem Thorpim domů do Rudenrogu a s hrůzou zjišťuje, že jeho milované město se zatím neskutečně změnilo k horšímu. Staré věci a hodnoty už neplatí, nebo v horším případě byly úplně zlikvidovány. Všude jsou tisíce přistěhovalců, kteří míří do nových zemí na severu, a toho samozřejmě využívají různí lidé pro svůj vlastní prospěch. Jeho návrat coby velkého válečníka proti zlu se změní v neomalený boj o přežití. Sám Floyd během pár dní pochopil, že jestli se nepřizpůsobí novým pořádkům, tak nemá možnost v nové společnosti Rudenrogu přežít. Kniha má svižný děj a proto se velmi dobře čte, což dokazuje i její popularita mezi čtenáři. Není proto divu, že Šlechta už napsal volné pokračování pod názvem Šílený les. Jediné, co by se dalo knize vytknou, jsou některé nešikovné stylistické obraty jako např. Oblečen do šedého oblečení a jiné.