Pátá disciplína

Anotace

Bestseller Pátá disciplína jednoho z nejvýznamnějších světových autorů v oboru managementu a vedení lidí Petera M. Sengeho (jeho české vydání s podtitulem Teorie a praxe učící se organizace připravilo nakladatelství Management Press, váz., 440 str., doporučená cena 720 Kč, z anglického originálu knihu přeložila Irena Grusová) lze bez nadsázky zařadit mezi již „klasická“ díla světové manažerské literatury. Aktualizované vydání knihy z roku 2006 pak přináší více než sto stran nového textu a nové kapitoly, které vycházejí z patnáctiletých zkušeností s uplatňováním hlavních myšlenek knihy v praxi velké řady organizací různého typu a zaměření a různé odvětvové působnosti. Senge dokazuje, že jedinou konkurenční výhodou, kterou dnes může organizace získat, je schopnost učit se rychleji než konkurence, a popisuje, jak se organizace mohou zbavit „poruch učení“, které ohrožují jejich produktivitu a úspěch, a to tím, že si osvojí strategie, jež uvolňují týmové úsilí, rozvíjejí nový způsob myšlení a schopnost lidí dosahovat výsledků, na nichž jim opravdu záleží.

Organizace, jejichž činnosti i důsledky těchto jejich činností mají stále globálnější charakter, se musí v současné době vyrovnávat s takovými problémy, jakými jsou například ekologické, společenské či různé institucionální krize. Vzhledem ke zvyšující se složitosti a vzájemné závislosti těchto systémů je třeba, aby si organizace osvojily nové schopnosti a dovednosti, pokud si mají dále uchovat svou životaschopnost. Je třeba, aby organizace změnily způsob, jakým pohlížejí na procesy učení a vzájemnou interakci na všech svých úrovních, aby změnily způsob myšlení (pohledu na svět) od tradičního „lineárního“ myšlení směrem k myšlení systémovému a přeměnily se v učící se organizace – v organizace rychle reagující a přizpůsobivé, v nichž si lidé uvědomují, jak jejich vlastní jednání vytváří jejich skutečnost (a bývá tedy také příčinou jejich problémů) a jak ji mohou měnit, čili v organizace, které nepřetržitě zvyšují svou schopnost vytvářet vlastní budoucnost.

Konkrétním vyjádřením těchto nových schopností učící se organizace je pět disciplín (strategií): mentální modely (hluboce zakořeněné předpoklady či představy, které ovlivňují to, jak svět vykládáme), osobní mistrovství (schopnost uvědomovat si své vlastní předpoklady a prohlubovat svou osobní vizi), společně sdílená vize (schopnost udržovat společně sdílený obraz budoucnosti) a týmové učení (schopnost členů týmu vést dialog, zahájit „společné přemýšlení“ a učit se z vlastních zkušeností). Disciplínou, která čtyři předchozí integruje a slučuje je do jednoho soudržného celku teorie a praxe, je pátá disciplína – systémové myšlení, jež umožňuje porozumět hlubším souvislostem jevů, pochopit strukturní vzorce probíhajících změn, a to na základě poznání systémových „archetypů“ a jejich zpětnovazební povahy.

Postřehy, poznatky a předkládané zkušenosti celé plejády praktiků systémového myšlení, kteří při své práci uplatňují zásady učící se organizace v řadě různých zemí celého světa, mohou pochopitelně také našim podnikovým i nepodnikovým organizacím a jejich vůdčím osobnostem pomoci získat nové, dosud nevyužité zdroje konkurenční výhody a zvyšovat jejich schopnost dosahovat vlastních cílů a vnímat přitom a respektovat vlastní zařazenost do širších či vyšších systémů.

Kniha vyšla ve volné ediční řadě Knihovna světového managementu.