Chvála haiku / Lob des Haiku

Anotace

Autor knihy je známější spíše jako malíř a kolážista, než jako spisovatel, básník a literární teoretik. V rukopise zůstává celá řada Trinkewitzových prací, mj. okolo 14 000 haiku. Chvála haiku / Lob des Haiku přináší reprezentativní autorský výběr – pomyslnou stovku z české a stovku z německé tobolky. Ve sbírce Trinkewitz potvrzuje nejen mistrnou znalost specifik veršové miniatury, ale i obdobnou výtvarnou zkratkou svá haiku nezaměnitelným rukopisem ilustruje. Tahy černým fixem, mnohdy načrtnuté s energií japonského Mistra bojových umění, a rukou psané verše nás nakonec inspirovaly k výtvarně ojedinělé metodě přetisku celé sbírky jako faksimile. Knihu doprovází Trinkewitzův esej Nesnesitelná lehkost haiku. Sám autor k vydání publikace poznamenává: „Žiji v Německu a v Česku a píši v jazycích obou zemí. Rád bych připomněl čtenářům obou zemí,že jejich literatury byly obohaceny autory obou národů. Že Karel Hynek Mácha napsal svou první sbírku německy. Že Franz Kafka vnesl do němčiny vlivy své znalosti češtiny. Že Libuše Moníková napsala svou Fasádu německy. Že německy píše Jiří Gruša. Také židovský Pražan Gabriel Laub psal německy. Vděčím oběma jazykům za obohacení své tvorby. Z češtiny jsem přenesl do německých haiku hudebnost rýmových dvojic a němčina mě naučila vytvořit v češtině převratný rým: Schüttelreim. Nejsem první Pražan, který píše haiku. Český šlechtic Gerolf Coudenhove-Kalergi byl skvělý překladatel haiku a dcera pražského profesora Christiana von Ehrenfelse – Inna von Bodmersdorf, která studovala v Praze, také napsala německy knihu haiku. Sám jsem už vydal dvojjazyčně knihu Haiku o Praze. Ale ta se nedostala do rukou českému čtenáři – vyšla v Baden-Badenu. Snad by bylo dobré, kdyby v roce vstupu České republiky do Evropy vešla tato dvojjazyčná knížka do Prahy.“