Per Olov Enquist

Životopis

Per Olov Enquist [pæːr ˈuːlɔv ˈeːnkvist] (* 23. září 1934 Hjoggböle, Švédsko), je švédský spisovatel, překladatel, dramatik, filmový scenárista a literární kritik.

Enquist vyrůstal ve Västerbottenu. Jeho matka, Maja Lindgren (1903-1992), byla učitelkou na základní škole, otec, Elof Enqvist (1903-1935), zemřel dříve než Per Olof dovršil jeden rok. V padesátých letech se Enquist angažoval v atletice, obzvláště ve skoku do výšky. Po promoci na univerzitě v Uppsale, kde studoval literní vědu, pracoval v letech 1965-1976 jako kulturní kritik v denících Svenska Dagbladet a Expressen i jako televizní moderátor. Po nějakou dobu žil v Kodani, v letech 1970-71 v západním Berlině a v roce 1973 v Los Angeles, kde působil jako profesor na Kalifornské univerzitě.

V roce 1961 debutoval dílem Křišťálové oko, ale významnější se stal až jeho román z roku 1964 Magnetizérova pátá zima. Mezinárodní průlom dosáhl reportážním románem Legionáři, který byl přeložen do několika jazyků a zfilmován Johanem Bergenstråhlem pod názvem Baltutlämningen. Enquist také psal pro filmové a televizní společnosti, například rukopisy Strindberg-život nebo filmové scénáře Il Capitano a Hamsun. Jako dramatik mimo jiné spolupracoval s Ingmarem Bergmanem v Královském dramatickém divadle na hře Obrázkáři.

Enquistova tvorba se potýká s problémem pravdy ve věcech etiky a metodologie, kde ústřední roli hraje napětí mezi subjektivismem, relativitou, absolutnem a (des)iluzí. Je pro ni příkladná narativní často experimentální forma, která byla nejpronikavější začátkem 60. let, a kterou v Magnetizérově páté zimě uvedl přimícháním deníkových poznámek do vyprávění. Několik děl pojednává o skutečných osobách a událostech jako například román Kniha o Blanche a Marii, jenž pojednává o Blanche Wittman, někdejší pacientce a milence pařížského profesora Jeana Martina Charcota a Marie Curie-Sklodowské u niž Blanche dělala asistentku.

Po dvě desetiletí se Enquist co by novinář vracel v podobě knižních recenzí a vlastních pozorování k tématu vyšetřování vraždy Olofa Palmeho. Tento námět také v roce 1992 zpracoval v prosaické formě ve sbírce esejů Kartritarna.